Svědectví archeologických nálezů o počátcích Hradce Králové

Radek Bláha – Jiří Sigl, Svědectví archeologických nálezů o počátcích města Hradce Králové, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Hradec Králové 2014

100 s., ISBN 978-80-87686-02-7

Cílem publikace je představit starší dějiny města Hradce Králové, a to pohledem archeologických nálezů, k čemuž jsou oba autoři svou dosavadní odbornou prací, pevně spjatou s archeologickými výzkumy ve východních Čechách, více než povoláni. Útlá brožura přitom cílí na nejširší čtenářský okruh zájemců o historii, což jistě není úkol jednoduchý.

V úvodu autoři shrnují sídlištní tradici v prostoru dnešního města, která sahá až do pozdní doby kamenné. Radek Bláha a Jiří Sigl stručně hodnotí středověký vývoj Hradce Králové, který bude předmětem dalšího výkladu, a nastiňují vývoj města v dalších stoletích, především století 18. a 19., poznamenanými výstavbou a následným zbořením bastionové pevnosti. Následující kapitola čtenáře stručně seznamuje s dějinami archeologického a historického bádání o minulosti Hradce Králové. Autoři zde po právu vyzdvihují širší veřejností již zapomenutá jména Karla Josefa Bienera z Bienenberka, Františka de Paula Švendy, Mořice Lüssnera, Václava Vladivoje Tomka a Ludvíka Domečky, přehled však dovádějí až na práh současnosti. V zásadě se ale jedná jen o jmenný výčet se stručnou charakteristikou bez hlubší kontextuální analýzy, která by byla pro tento typ díla nadbytečná.

Třebaže název knihy hovoří o městě Hradci Králové, Radek Bláha a Jiří Sigl pojímají téma ze široka a představují dějiny osídlení dnešního Hradce Králové i vlastního hradeckého návrší již od pravěkých dob. Zdánlivý odklon od hlavního tématu jim dává možnost ukázat na dlouhodobě trendy a zasadit dějiny lokality do širšího kontextu. Pasáže jsou nadto pojednány stručně, leč přehledně, nejedná se tedy o rušivý faktor. Autoři konstatují, že pro osídlení v okolí dnešního města Hradce Králové byly určující výhodné přírodní podmínky, především úrodnost půdy a dostatek vodních zdrojů. Mnoho nálezů, svědčících o osídlení, pochází ze starší doby bronzové, naopak doba laténská je zastoupena minimálně. Bohatěji jsou zastoupeny nálezy z doby římské, kdy v oblasti žili Germáni. Největšího významu v době pravěku dosáhlo jádro dnešního města podle autorů v mladší době bronzové, kdy kde stálo mohutně opevněné hradiště. S tím kontrastuje situace z následného období, kdy je doloženo osídlení z okolí dnešního města, na samotném hradeckém návrší však byly objeveny jen zlomky keramiky. Bláha se Siglem vyslovují v tomto ohledu logický názor, že stopy osídlení, která by mohl archeologický výzkum odkrýt, byly zničeny stavební aktivitou během středověku a novověku.

Nejstarší slovanské osady v okolí hradeckého návrší jsou skutečně datovány zhruba do 8. století a nacházely se v okrajových částech katastru dnešního města. Nálezy keramiky i odkrytí několika pohřebišť naznačují rozvoj osídlení vlastního návrší zhruba v době od začátku 9. do poloviny 10. století. Stopy po osídlení se množí i v okolí města a naznačují tak  formování hradeckého návrší jako přirozeného centra regionu, jak konstatují autoři. Z doby 11. – 12. století je doloženo opevnění návrší hradbou s dřevěnou roštovou konstrukcí. Množí se také doklady pohřbů, které přinášejí četná svědectví o soudobé materiální i duchovní kultuře. Během raného středověku tak Hradec (Králové) upevnil svou roli střediska regionu. Ve 12. století se prvně objevuje v písemných pramenech (Kosmova kronika, resp. tzv. zakládací listina opatovického benediktinského kláštera), stal se také několikrát (byť dočasným) centrem tzv. údělu pro knížecí syny. V této době došlo na hradeckém návrší k vyčlenění tzv. akropole, oddělené dřevohlinitou hradbou. Na tomto místě je pak předpokládáno sídlo světské i duchovní správy. Sem kladený kostel sv. Jana Křtitele se však nepodařilo lokalizovat, patrně byl převrstven výstavbou minoritského kláštera ve 13. století či výstavnou vojenské nemocnice na konci 18. století. Autoři naopak soudí, že kaple sv. Klimenta pod dnešní Bílou věží, kterou starší dějepisectví podle patrocinia pokládalo za nejstarší hradecký kostel, vznikla až ve 14. století, stejně jako současná podoba městského farního kostela sv. Ducha. Písemné zmínky o předměstských kostelech pochází až ze 13. a hlavně 14. století, jejich patrocinia (sv. Petr, Vavřinec, Václav, Jakub, Martin) a především průkaznější archeologické nálezy však ukazují na jejich starší původ. Největší rozvoj osídlení nastal na konci 12. a v průběhu 13. století, sumarizují autoři. Západní část akropole se tehdy proměnila v královský hrad a její předhradí se transformovalo v institucionální město, jehož existenci zachycuje listina Přemysla Otakara I. z roku 1225. Rozvržení hradecké městské sítě v počátcích určoval výrazně členitý charakter návrší.

Po nastínění vývoje osídlení do vzniku právního města ve 13. století přicházejí na řadu tematicky laděné – a především záživnější – pasáže. V nich Radek Bláha a Jiří Sigl čtenáře postupně seznamují se vzhledem středověkého města, podobou uliční sítě, charakterem zástavby, opevněním města i vzhledem královského hradu (který zanikl za husitských válek) a vývojem předměstí (vzniklých seskupením raně středověkých osad v podhradí), včetně dvorců a dalšího hospodářského zázemí města. V souvislosti s tím se autoři zabývají také představením řemesel, které ve středověkém Hradci fungovaly, a obchodu na ně navázaného. Zlomek berního rejstříku z přelomu 14. a 15. století uvádí cca 80 řemeslných specializací a živností a svědectví archeologických nálezů (slovy anotované publikace) tento obraz dokládá. Výklad tu a tam doplňují speciálněji laděné rámečky, které se zabývají minucióznějším tematem, např. velikostí města, posledními věcmi člověka, výpovědní hodnotou pohřbů, otázkou hygieny ve středověku, výtvarným uměním a duchovní kulturou, hrami a zábavou či každodenním životem ve středověkém městě obecně. Výklad také doprovází řada mapek a především množství kvalitních fotografií jednotlivých archeologických nálezů, které více než vhodně ilustrují text, ba stávají se jeho integrální součástí.

Souhrnem lze konstatovat, že na první pohled útlá publikace Radka Bláhy a Jiřího Sigla představuje zdařilý počin. Třebaže text je poměrně hutný (patrně v zájmu úspornosti) a bez zbytečných stylistických kudrlinek, autorům se podařilo vybalancovat na jedné straně náležitosti odborného textu a na druhé straně srozumitelnost podání. Kniha má tak potenciál seznámit širší čtenářský okruh se středověkými dějinami Hradce Králové, přitom však není nezajímavá ani pro odborníky. Zprostředkovává totiž současný stav poznání a výsledky systematického průzkumu Hradce Králové, jejichž hlavním protagonisty oba autoři jsou. V tomto ohledu je tak publikace přínosným korektivem starších sepsání dějin Hradce Králové, ať už je to spíše historicky orientovaná práce Jaromíra Mikulky (1996) či primárně archeologicky koncipovaná monografie Miroslava Richtera a Víta Vokolka. Zároveň snad je Bláhova a Siglova kniha předznamenáním moderních dějin Hradce Králové, které jsou již řadu let připravovány, ale dosud nespatřily světlo světa.