Smil z Lichtenburka
Somer, Tomáš:
Smil z Lichtenburka. Příběh velmože bouřlivého věku
Bohumír Němec – Veduta, České Budějovice 2012.
Kniha Tomáše Somera, která vychází jako čtrnáctý svazek edice Osobnosti českých a moravských dějin nakladatelství Bohumír Němec – Veduta, představuje biografii jednoho z předních českých šlechticů poloviny 13. století Smila z Lichtenburka. Tento velmož, který se pohyboval v nejbližším okolí přemyslovských králů Václava I. a Přemysla Otakara II. nepatří samozřejmě mezi osobnosti neznámé. Se jménem Smila z Lichtenburka se lze setkat snad ve všech podrobnějších líčeních českých dějin 13. století, detailnější pozornost mu věnoval v roce 2003 Jan Urban v souborné monografii o rodu Lichtenburků a v roce 2007 dokonce Pavel Benedikti Elbl předložil biografii prvního velkého Lichtenburka. Nabízí se proto otázka, jaký prostor zbyl pro Tomáše Somera?
Skepse však není na místě. Práce Jana Urbana, který se rodu Lichtenburků věnuje dlouhodobě, patří bezesporu mezi základní kameny studia o dějinách tohoto šlechtického rodu. Smilovi z Lichtenburka v jeho knize sice náleží významné místo, tím, že se věnuje historii celého lichtenburského rodu, však logicky nemohl jít do takových detailů, jako kdyby zpracovávat Smilovu osobnost samostatně. A kniha Pavla Benedikta Elbla už vůbec není konkurencí, neboť představuje práce kompilativního charakteru v podstatě bez přidané hodnoty oproti textům Jana Urbana. Tomáš Somer si zjevně byl nebezpečí vědom a vhodně mu přizpůsobil svou autorskou koncepci. Staví na základech, postavených Janem Urbanem, vykračuje ale dál. Jeho knihu tak lze rozdělit na pomyslné dvě části. Po stručném úvodu historiograficko-teoretického charakteru, v němž Tomáš Somer hodnotí prameny, z nichž vychází, stejně tak jako výsledky bádání svých předchůdců, a v němž se zamýšlí nad tím, zda a jak vůbec psát biografie osobností, žijících ve středověku, přichází část první, která rekapituluje život Smila z Lichtenburka. Není překvapením, že ani u vysoce postavených osob 13. století nic nevíme o jejich dětství, ani Smil z Lichtenburka není výjimkou. Tomáš Somer proto v podstatě začíná až dospělým etapou života pana Smila, který se v pramenech poprvé objevuje v roce 1243 jako svědek na listině krále Václava I. Nedlouho nato, v roce 1246, se Smil z Lichtenburka (podle Tomáše Somera již téměř třicátník) zúčastnil pro Přemyslovce neúspěšné bitvy u Lávy, v níž se střetly zbrojné oddíly Václava I. a rakouského vévody Fridricha Bojovného. Další událostí, které věnuje Tomáš Somer obsáhlou pozornost, že známý střet krále Václava I. s jeho synem Přemyslem Otakarem II. z let 1248-1249. K této události se již vyjádřila celá řada autorů, Josefem Pekařem a Josefem Šustou počínaje a Josefem Žemličkou, Vratislavem Vaníčkem a Liborem Janem konče. Tomáš Somer zdařile vykresluje postavení Smila z Lichtenburka v celé kauze, překračuje však rozměr svázaný toliko s urozeným Lichtenburkem, aby formuloval svou představu o charakteru a fungování přemyslovského království v polovině 13. století. Naopak nepříliš přesvědčivá se jeví snaha aplikovat na danou událost učení o tyranovi, neboť je otázkou, zda byly takto subtilní otázky středověké teologie a právní filozofie vůbec v rozlišovacích schopnostech českých středověkých elit, včetně většiny kléru.
Tomáš Somer Smila z Lichtenburka vidí jako věrnou oporu krále Václava I., po porážce Přemyslem zaštítěného povstání Smil z Lichtenburka dokonce na mladého kralevice hlídal v žaláři. Překvapivě tato skutečnost neovlivnila vztahy mezi oběma muži a Smil z Lichtenburka se neztratil z politického výsluní ani po smrti Václava I. V letech 1254-1255 se Smil z Lichtenburka účastnil Přemyslova křížového tažení do Sambie na pobřeží Baltského moře, které Tomáš Somer podrobně popisuje. Smil z Lichtenburka byl v popředí i během akcí, směřujících k ovládnutí babenberských zemí Přemyslem Otakarem II. Účastnil se bitvy u Mühldorfu v roce 1257 i úspěšnější a známější bitvy u Kressenbrunnu v roce 1260. Ve vazbě na tyto události se Tomáš Somer věnuje nejen vlastnímu přiblížení vojenských operací a jejich politických souvislostí, vztahuje je i k otázkám jako je sfragistika Smila z Lichtenburka či jeho klientela, spjatá podle Somerových závěrů především s okolím hradu Lichnice. Zvláště pasáž o klientele je přínosnou částí Somerovy knihy.
Pasáže o Smilově klientele tvoří logický předstupem k pojednání o majetkové doméně Smila z Lichtenburka. Sám autor připouští, že závěry Jana Urbana lze korigovat jen minimálně, po nastínění nutného kontextu (výchozí oblast dolního Poohří a Žitavska) věnuje především Smilem z Lichtenburka budované doméně v okolí dnešního Havlíčkova Brodu. Mezi přínosné pasáže patří Somerovo hodnocení vztahů mezi Lichtenburky a sousedním benediktinským klášterem ve Vilémově, které byly většinou interpretovány jako konkurenční, Tomáš Somer však ukazuje, že tento názor nemusí být nutně pravdivý v plném rozsahu. Pozornost si zasluhuje také Somerův názor na vývoj hradu Lichnice. V minulosti byly vysloveny různé názory, zda Lichnice je založením královským nebo šlechtickým, tj. lichtenburským. Somer se v tomto kloní k názoru Tomáše Durdíka, že Smil z Lichtenburka nebyl stavitelem Lichnice, ale že ji pouze získal do svého držení a vytvořil z ní jedno z center lichtenburského panství na Vysočině. Tomáš Somer se věnuje také otázce angažmá Smila z Lichtenburka na horním podnikání, které tvoří klíčové téma dějin Havlíčkobrodska po polovině 13. století, a s tímto hospodářským boomem spjaté problematice kolonizačního procesu Vysočiny, tedy rozvoje vesnické sítě, vzniku měst i budování církevní správy. Formování kostelní sítě na Havlíčkobrodsku a otázka brodského děkanátu patří k dalším pasážím, kde Tomáš Somer vystupuje za obzor svých předchůdců, tedy především Jana Urbana. Tyto pasáže už tvoří pomyslnou druhou část knihy, v níž se Tomáš Somer zaměřuje na regionální rozměr působení Smila z Lichtenburka a na tomto základě tak supluje dosud neexistující moderní dějiny středověkého Havlíčkobrodska.
Tomáš Somer se také zaobírá otázkou Smilovy fundátorské činnosti. Přibližuje tak okolnosti Smilova podílu na konsolidaci kláštera cisterciaček v Pohledu u Havlíčkova (ve Smilově době ovšem Německého) Brodu, velkým tématem se stává především otázka založení cisterciáckého opatství ve Žďáře nad Sázavu. Smil z Lichtenburka byl tradičně uváděn jako zakladatel tohoto kláštera, Tomáš Somer ale argumentuje pro to, že hlavní roli zde sehrála Smilova manželka Alžběta z Křižovanova. V této souvislosti také Tomáš Somer zpřesňuje datum Smilova a Alžbětina sňatku. Zde tedy Somer zpřesňuje závěry Elblovy (jenž vztah Smila ke Žďáru vykládá až nekriticky), resp. Urbanovy monografie. Kniha také přináší pojednání o kaplanech Smila z Lichtenburka, zbožných ženách v jeho okolí i o jeho rodinných poměrech, obsahuje také itinerář Smila z Lichtenburka.
Nová biografie Smila z Lichtenburka je příznačná nejen kvalitně zpracovaným obsahem, ale také již tradičně pečlivou výpravou nakladatelství Veduta s množstvím doprovodných vyobrazení. Monografii Tomáše Somera lze označit za zdařilé dílo, především díky analytickým pasážím z dosud spíše opomíjených dějin Havlíčkobrodska. Kniha je důstojným doplňkem klíčové monografie Jana Urbana, smilovskou biografii Pavla Benedikta Elbla naopak činí jednoznačně antikvovanou. Nová biografie Smila z Lichtenburka je nejen životopisem jednoho ze středověkých urozenců, ale je také historií jednoho regionu s přesahem do celozemských dějin. Představuje tak přínosný příspěvek k dějinám českého 13. století, onoho nepochybně bouřlivého věku.