Rokytnice v Orlických horách 1318–2018

Rokytnice v Orlických horách 1318–2018, ed. Hana Ferencová, Město Rokytnice v Orlických horách, Rokytnice v Orlických horách 2018,

811 s., ISBN 978-80-270-4362-0

Předložená publikace je výsledkem práce početného kolektivu autorů a jejím cílem je pojednat dějiny města Rokytnice v Orlických horách v širokém časovém záběru od vrcholného středověku v zásadě až na práh současnosti. Kniha je po koncipována chronologicko-tematicky v duchu tradičního regionálně-historického dějepisectví. Zdůraznit zaslouží, že obsáhlá monografie s bohatým obrazovým doprovodem a v pevné vazbě vyšla z podnětu a nákladem samotného města. Už svým charakterem tak titul převyšuje běžný standard místních tisků.

Úvodní pasáže se zaobírají vývojem obecní symboliky a územně-správním vývojem dnešní Rokytnice coby sídla v pohraničí, na což navazuje popis přírodních podmínek regionu. Vlastní historii obce uvozují pasáže, jejich cílem je nastínit škálu archeologických a historických pramenů i dějiny dosavadního bádání, a to včetně práce místních písmáků a kronikářů. Následuje postižení historie lokality z archeologického úhlu pohledu. I ten potvrzuje, že stálé osídlení regionu je výsledkem vrcholně středověké kolonizace, jakkoliv je autorem daných pasáží Bohumírem Dragounem poukázáno i na osídlení z doby bronzové. Další kapitoly přibližují historii obce od sledovatelných počátků ve 14. století až na práh současnosti. Autoři se soustředí na vývoj města, jeho ekonomiku a život obyvatel, leč s přesahy do dalších sfér. Samostatnou část pak tvoří navazující představení společenského a kulturního vývoje města, kdy jsou pojednána témata jako vývoj obyvatelstva Rokytnice v letech 1654–2018, vývoj původního německého nářečí i místních jmen, vývoj církevní organizace (od poloviny 16. století), obraz spolkové činnosti i školství, historie místní židovské komunity a architektonický a urbanistický vývoj. Závěrečné pasáže představují stručná biografická hesla význačných osobností města a přílohy v podobě soupisu duchovní správců rokytnické farnosti, rychtářů, primasů, starostů a předsedů Městského národního výboru jednotlivých obcí, tvořících současnou Rokytnici, a statistický výčet poměrů v Rokytnici k roku vydání knihy. Publikace je opatřena pečlivým soupisem bohatého obrazového doprovodu, nechybí obsáhlý soupis použitých pramenů a literatury, čtenáři jistě ocení také místní a jmenný rejstřík, byť výběrový. S ohledem na národnostní složení obce do roku 1945 nepřekvapí nadstandardně obsáhlé německojazyčné resumé.

Zaměřme se podrobněji na pasáže, který pokrývají dějiny města od středověku po dobu pobělohorskou. Nejstarší období historie obce od roku 1318 do roku 1487 zpracoval Tomáš Somer. Mezníky jsou tu z jedné strany první písemná zmínka o Rokytnici, zachycená v zemských deskách v důsledku majetkoprávního sporu, datum druhé označuje vydělení Rokytnice z rychnovského panství. Tomáš Somer v úvodních řádcích poukazuje na torzovitost přímých pramenných zpráv o historii Rokytnice samé, čímž zdůvodňuje uchopení tématu optikou držitelů obce, tj. rodu z Rychnova, vývoje rychnovského panství a církevní správy. V úvodních pasážích svého textu autor nastiňuje hospodářský a sociální vývoj českých zemí ve vrcholném středověku s důrazem na fenomén kolonizace. To mu umožňuje překlenout nedostatek pramenných svědectví a přesto přiblížit počátky Rokytnice. Podrobně se věnuje představení pánů z Rychnova (resp. Drnholce), jedné z větví rozrodu Kouniců, a jejich majetkové expanzi v regionu Orlicka a Podorlicka. Na tomto základě pak Somer formuluje hypotézu o lokaci Rokytnice. Zmíněný spor z roku 1318 ukazuje, že obec tvořila majetkový celek s opevněnou lokalitou Pěčín, kdy Rokytnice plnila městskou, resp. trhovou funkci, Pěčín zase roli obrannou a snad správní. Obě obce byly také centry farních obvodů. Popisu vývoje církevní správy v regionu, včetně vhledu do obsazování beneficií při patronátním kostele, se autor věnuje v dalších pasážích. Zpráv o Rokytnici či jejích majitelích je minimum, Somer se však snaží naskicovat alespoň základní obrysy. Roku 1423 zbavil Zikmund Lucemburský Hynka I. z Rychnova z důvodu jeho příklonu ke kalichu všech statků, které postoupil svému straníkovi Půtovi z Častolovic. Akt však nebyl v praxi realizován, daná listina ovšem přináší první zmínku o Rokytnici jako o oppidu. Roku 1454 připadla Rokytnice i s dalšími statky právem odúmrti králi Ladislavu Pohrobkovi, ten však majetek postoupil dalšími z členů bohatě rozvětveného rychnovského rodu. Somer vyvozuje, že v té době byla Rokytnice součástí menšího samostatného dominia a k jejímu znovusjednocení s rychnovským panstvím došlo až po roce 1454. K definitivnímu oddělení došlo roku 1487, kdy se změnili majitelé jak Rokytnice, tak Rychnova. 

Následného období let 1487–1627 se autorsky ujal David Radek. Ten svou část uvádí vhledem do náboženských přeryvů předbělohorské doby, což se následně stane jednou z vedoucích linií výkladu dějiny Rokytnice daného období. Také David Radek se ze začátku soustředí na majitele rokytnického panství a jejich střídání (Johanka z Rychnova, Lickové z Rýzmburka, Mauschwitzové, Zieglerové z Klippenhausen). V tomto období dosáhla Rokytnice statusu městečka, v době Licků z Rýzmburka a Mauschwitzů zde vyrostl renesanční zámek, zároveň ale bylo rokytnické panství předmětem řady sporů, např. mezi Johankou z Rychnova a Janem z Pernštejna. Autor se poměrně obsáhle věnuje i hospodářskému a sociálnímu vývoji rokytnického panství. Podrobně analyzuje např. poddanský řád dochovaný v purkrechtní knize, založené Joachimem Mauschwitzem roku 1572, či náboženským řádem, vydaným Christopherem Mauschwitzem roku 1601. Na jejich základě následně přibližuje životní podmínky poddaných na rokytnickém panství. Epilog představují první léta třicetileté války. Mezníkem je zde rok 1627, kdy se majitel rokytnického panství Joachim Ziegler rozhodl emigrovat z náboženských důvodů do Lužice, a tak Rokytnici směnil Ottou Nostitzem. V držení Nostitzů pak Rokytnice zůstala až do roku 1850.

Výklad o historii Rokytnice v Orlických horách v období let 1318–1627 je zjevně poznamenán pramennou nouzí, oba autoři však se svěřeného úkolu zhostili se ctí. Napomohlo jim jak vcelku důsledné zasazování lokálních dějů do širšího kontextu, případně komparace s jiným, leč odpovídajícím prostředím. Lze tak konstatovat, že Tomáš Somer i David Radek dokázali získat z pramenů maximum a dané poznatky zprostředkovat čtenáři bez toho, aby se ztrácel anebo se naopak utopil v přílišném detailu. Obecně vzato, představuje předložená publikace v dobrém slova smyslu tradiční regionálně-historickou monografii, skýtající přehledný obraz dějin města, přístupný nejširší veřejnosti. Jedním dechem je však na místě zdůraznit, že význam této publikace je větší. Odsun německého obyvatelstva v roce 1945 způsobil výrazný zlom v historii obce, který vedl ke ztrátě řady historických pramenů. Rokytnice v Orlických horách tak dosud postrádala zpracování svých dějin, nepočítáme-li řadu dílčích studií, pro nejstarší období např. z pera Jaroslava Šůly či Františka Musila. Ty však ze své podstaty nemohly poskytnout celistvý obraz historického vývoje města. Je pozitivní, že došlo k napravení této situace, a to poměrně reprezentativním způsobem, jak po stránce vzhledu a výpravy knihy, tak především jejího obsahu.