Mnich za časů renesance

Jan Stejskal: Mnich za časů renesance. Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc 2017, 180 s. ISBN 978-80-87895-81-8

Předkládaná práce představuje „životopis“ mnicha a humanisty Ambrogia Traversariho. Autor práce Jan Stejskal mohl k tématu přistoupit s důvěrnou obeznámeností, neboť právě problematika italského středověkého monasticismu, rané renesance a humanismu byla předmětem jeho předchozích prací. Přitom všemi zmíněnými tematickými okruhy se větší či menší měrou prolínala také osobnost Ambrogia Traversariho. Ať již šlo o biografii premonstráta a posléze camalduliána Jana Jeronýma z Prahy, koncepčně neotřelou monografii, mapující historii řeckého kulturního dědictví v prostředí středověkého západního civilizačního okruhu či překladovou edici Traversariho cestovního deníku. Právě tato edice Traversariho Hodoeporiconu je klíčová ve vztahu ke Stejskalově nové monografii.

Zevrubná znalost Traversariho cestovního deníku, tedy i jistý vhled do jeho mentálního světa i doby, v níž žil a tvořil, poskytla Janu Stejskalovi možnost přiblížit tuto fascinující osobnost renesančního mnicha českému čtenáři. Další oporou se autorovi stala Traversariho díla a především na středověké poměry bohatá korespondence, jejíž význam Stejskal po právu vyzdvihuje. Lze tak předeslat, že Jan Stejskal tak ve své práci neopakuje dříve řečené, třebaže jak již bylo uvedeno, Traversariho osobnost pro něj nepředstavuje novum, ale naopak dříve shromážděné dílčí střípky skládá k sobě, poznání prohlubuje a zasazuje Traversariho život a dílo do nového kontextu, čímž celek získává novou kvalitu.

Není také zcela přesné hovořit o Stejskalově knize jako o biografii. Striktně vzato je Traversariho život autorem vylíčen již v první kapitole. Dále v textu, kdy je čtenář již obeznámen se základními životními daty hlavního hrdiny, koncipuje Stejskal text spíše tematicky, a věnuje se více do hloubky jednotlivým etapám Traversariho života a působení. Samostatně se tak věnuje Traversariho angažmá ve víru velké církevní politiky, zmítající se mezi církevní reformou, prosazovanou ne zcela v součinnosti jak s papežem, tak s koncilním hnutím, dále řeší rovněž turecké nebezpečí i z něj plynoucí snahu o opětovné nalezení dialogu mezi římskou a řeckou (byzantskou) církví. Dále autor přibližuje nelehké Traversariho působení směrem dovnitř camaldoliánského řádu, který taktéž procházel komplikovaným obdobím. A v neposlední řadě je dalším velkým tématem Stejskalovy knihy Traversariho činnost coby vzdělance a jednoho z průkopníků „studií humanitatis.“ Právě tento rozměr se vhodně odráží v lakonickém, avšak výstižném názvu celé knihy. Přes svou zdánlivou málomluvnost však právě tento název může přitáhnout pozornost českého čtenáře, neobeznámeného s klasickými pracemi např. Paula Oskara Kristellera, pro něhož tak může být spojení křesťanského mnišství s renesancí a humanismem překvapením.

V souhrnu tak mohu konstatovat, že Jan Stejskal předložil důkladnou erudovanou práci, která má potenciál rozšířit optiku domácího nahlížení na dějiny pozdního středověku, který v souřadnicích českého medievistického bádání již tradičně opanuje problematika husitské reformace a válek o kalich. Stejskalova nejnovější práce tak představuje sympatickou tečku za jeho dosavadním bádáním a vhodně doplňuje nejen zmíněný překlad Traversariho Hodoeporiconu, ale také jeho ranou monografii o Janovi Jeronýmovi z Prahy. Proměna Stejskalovy optiky, k níž došlo v době mezi sepsáním obou knih, je autorovi nejlepším vysvědčením stran jeho badatelského ponoru a znovu se tak ukazuje, že Stejskal byl v dialogu s prameny schopen své téma stále rozvíjet. To pokládám za další přínos knihy, byť v určitém smyslu vedlejší. Jan Stejskal totiž svými texty ukázkově demonstruje, že psaní historie je živý proces.