Hodoeporicon Ambrogia Traversariho

Jan Stejskal (ed.): Hodoeporicon Ambrogia Traversariho

České Budějovice, Bohumír Němec – Veduta 2013, 234 s. ISBN 978-80-86829-88-3

Dílo Hodoeporicon, jehož překladu do češtiny se zhostil Jan Stejskal, představuje cestovní deník mnicha camaldulské kongregace a jedné z klíčových osobností italské renesance Ambrogia Traversariho. Ambrogio Traversari pocházel ze starobylého italského rodu, čemuž odpovídaly i jeho společenské kontakty: úzké přátelské vztahy udržoval např. s flotentským rodem Medici, jak ukazuje sám jeho deník. Přesto do dějin vstoupil jako čelná osobnost přísné benediktinské reformy, kterou inicioval v 11. století sv. Romuald z Ravenny, a třebaže by sám Traversari dal přednost poklidnému životu v ústraní klášterního skriptoria, kde by se mohl věnovat milované řečtině a antickým pohanským autorům, řízením osudu stanul v čele camaldulského řádu a jako takový měl na svých bedrech starost o jeho reformu.

Traversariho jméno bylo v českém prostředí ve známost uvedeno právě Janem Stejskalem. Této osobnosti věnoval Stejskal několik studií a více či méně se prolíná také oběma jeho dosud vyšlými knihami (Podivuhodný příběh Jana Jeronýma (2004), Řecké dědictví na západě (2011)). Překlad Traversariho cestovního deníku se proto jeví být logickým krokem. Alespoň pro autora. Co však pro českého čtenáře? Klíčem je samozřejmě v první řadě obsah Hodoeporiconu.

Traversariho dílo zachycuje léta 1431–1434, tedy v kontextu evropské historie velmi poutavé, ba bouřlivé období. V říjnu roku 1431 se Ambrogio Traversari stal generálním představeným camaldulské kongregace, což naprosto změnilo jeho život. Právě Hodoeporicon tuto fázi jeho života alespoň z části zachycuje. Dominantní pozornost tu Traversari věnuje své práci generálního představeného řádu, průběhu vizitací, problémům, které řád trápily a které musel Traversari čelit. Traversari byl už s ohledem na svou funkci angažovanou osobou, nadto jak dokládá Hodoeporicon, mu reforma řádu a církve ležela opravdu na srdci, což však nebylo vždy vítáno s povděkem. Hodoeporicon tak přináší i cenný vzhled do vztahů uvnitř camaldulského společenství, třebaže musíme mít na mysli, že jde o toliko pohled jedné strany. Ve srovnání s popisovanými snahami o reformu camaldulské kongregace věnuje Traversari jen malou pozornost poměrům v obecné církvi a papežské politice, třebaže i zde hrál poměrně výsadní roli. Setkání s císařem Zikmundem popisuje jen letmo, podobně při vyprávění o slyšení u papeže Evžena IV. věnuje Traversari větší pozornost tomu, jakou radost udělal papeži jeho dar překladu díla Jana Zlatoústého do latiny než hlavnímu pnutí doby. Basilejský koncil je v Hodoeporiconu opakovaně, leč jen letmo zmíněn. To už mezi řádky Hodoeporiconu častěji probleskují Traversariho kulturní zájmy – radost z nových objevů antických rukopisů v italských knihovnách, kontakty s dalšími humanisty, ale také atmosféra a poměry v soudobé italské společnosti. Můžeme jen litovat toho, že Ambrogio Traversari ukončil svůj cestovní deník rokem 1434 a nestihl zde zachytit své dojmy z koncilu v Basileji a především ve Ferraře, resp. Florencii. Ferrarsko-florentský koncil se totiž stal Traversariho hvězdnou hodinou díky podílu na uzavření unie mezi katolickou a řeckou (byzantskou) církví.

Text překladu doprovází řada poznámek a vysvětlivek, které zvyšují čtenářský komfort. Traversari např. v díle opakovaně hovoří o několika různých Jeronýmech, které by čtenář nebyl bez pomoci Jana Stejskala schopen od sebe odlišit. Také úvod, shrnující Traversariho život a činnost nejen v kontextu Hodoeporiconu, dosvědčuje Stejskalovu erudici. Jan Stejskal zde reflektuje nejen dosavadní bádání, ale i různé edice Traversariho díla, porovnává je s dochovanými rukopisy a doplňuje je o údaje, obsažené v bohaté Traversariho korespondenci.

Celkový dojem z českého překladu Hodoeporiconu Ambrogia Traversariho je proto kladný. Na první pohled českému čtenáři vzdálené dílo představuje barvitý vhled do církevních poměrů a politiky první poloviny 15. století, kniha tak poskytuje zajímavé rozšíření obzorů např. domácího husitologického bádání. Stejně tak lze Hodoeporicon doporučit zájemcům o dějiny renesance a humanismu či kulturních a intelektuálních dějin obecně. Traversariho cestovní deník také skýtá řadu postřehů o každodenním životě v pozdně středověké Itálii. Český překlad Hodoeporiconu (teprve druhý do některého z živých jazyků) tak má potenciál potěšit široký okruh čtenářů.