Frankové a Evropa

Jarmila BEDNAŘÍKOVÁ

Frankové a Evropa

Vyšehrad, Praha 2009, 336 s., 348 Kč

Jednu z otázek, nad nimiž by historici mohli vést nekonečné diskuse, představuje pomyslný předěl mezi antikou a tzv. středověkem. Je téměř jedno, zda se argumenty točí kolem sesazení Romula Augustula, osoby Konstantina Velikého, zavedení křesťanství jako římského státního náboženství, zákazu platonské Akademie za Justiniána I., sesazení posledního Merovejce či císařské korunovace Karla Velikého, debata povětšinou nakonec skončí u Franků coby etnika, jež slovy Josefa Šusty položilo základy středověku. Právě k tomuto tématu aktuálně obrátila svou pozornost docentka Jarmila Bednaříková. Renomovaná autorka navazuje na svou starší práci o procesu tzv. stěhování národů, jejíž teze v nové knize doplňuje a rozvádí. Dílo poutá o to větší pozornost, uvědomíme-li se, že se jedná o první domácí zpracování této zásadní tematiky světových dějin právě od dob melantrišských Dějin lidstva.

Jarmila Bednaříková si ve svém textu vytkla za cíl sledovat na příkladě Franků vývoj raně středověkého státu a panovnické moci, proces christianizace či prolínání germánských a antických kořenů v souřadnicích rodící se feudální Evropy. Autorka tak ve zkratce pojednává nejprve o dějinách germánských kmenů, z nichž se teprve měl zformovat franský kmenový svaz, na tomto pozadí pak líčí historii stýkání a potýkání Římanů a Franků. Překvapivé asi nebude zjištění, že stěžejní bod vyprávění Jarmily Bednaříkové tvoří osobnost krále Chlodvíka, jeho konverze i církevní politika obecně. Duchovní rozměr franské společnosti se jí tak stává tématem věčného návratu, na jehož příkladě ilustruje odkaz Franků Evropě, jak předesílá sám název knihy. Na pozadí sjednocování franských kmenů a jejich výbojů tak čtenář sleduje kontext Chlodvíkova křtu, poměr mezi teorií křesťanské věrouky a raně středověkou politickou praxí, vše detailně doložené řečí dobových pramenů. Jarmila Bednaříková se také zamýšlí nad antickým dědictvím ve vývoji franského státu, především ve vztahu ke královské moci, právní, sociální a ekonomické diferenciaci, konstituování správního aparátu a vlivu církve na něj. Stranou její pozornosti však nezůstal ani každodenní život franské společnosti. Teritoriálně se Jarmila Bednaříková neomezuje jen a pouze na vlastní území franského panství, ale s ohledem na Franky nejen jako na objekt, ale i šiřitele evangelizace se ve zkratce dotýká i prostoru jimi christianizovaného. Čtenáře tak přenáší do oblasti germánského Bavorska, Durynska, Hesenska, Saska, ale i Británie a Skandinávie. Tím opět přispívá k naplnění svého předsevzetí představit Franky jako jedny z tvůrců dnešní Evropy.

Vezmeme-li v potaz didaktickou koncepci i grafické pojetí knihy spolu s kultivovaným jazykem, lze úhrnem říci, že se Jarmile Bednaříkové podařilo napsat knihu, která se např. pro studenty historie nepochybně stane vítanou učební pomůckou. Vedle pasáží nesporně velmi zdařilých, jaké představuje kupř. kauza Chlodvíkova křtu, kdy autorka erudovaně rozebírá relevantní prameny, kontext události, nabízející se analogie a nebojí se uvažovat nad motivací konvertity, je nutné ovšem zmínit i věci méně povedené. Problém vidím hlavně v koncepci a proporčním vyvážení. Kladné hodnocení zaslouží zájem Jarmily Bednaříkové o proces šíření křesťanské víry mezi Germány, i to, jak římské dědictví, zprostředkované katolickou církví a prorůstající barbarskou společností, utvořilo pomyslný most mezi antickou a středověkou epochou. Přes respektování autorčiny badatelské specializace se ale nelze ubránit dojmu, že zůstala v tomto úkolu takříkajíc na půli cesty. Jakoby se zdráhala významněji překročit horizont 7. století a dovést své líčení alespoň k symbolické korunovaci Karla Velikého. Frankové jistě neopustili dějinnou scénu s úpadkem moci merovejských králů, stejně tak jako Pipinovci nezačali psát kapitolu zcela novou (nemluvě o tom, že titul krále Franků užíval ještě Jindřich Ptáčník). Mám za to, že logičtější by bylo dovést líčení alespoň do rozdělení říše mezi Karlovy vnuky, což by umožnilo reflektovat např. vzrušené debaty na církevních synodách 1. poloviny 9. století, jež nezůstaly bez vlivu na evropské křesťanstvo. Vzhledem ke koncepci nešťastně zvolený titul Frankové a Evropa tak přináší zklamání, neboť slibuje více, než plní. Přes nespornou autorčinu fundovanost se jí tak bohužel nepodařilo postihnout problematiku franského dědictví v Evropě v celé možné barevnosti a vykročit ze stínu starší překladové práce Edwarda Jamese.