Chrudim v době Karla IV.

Jan Frolík – Jan Musil – David Richter – Jan Vojtíšek, Chrudim v době Karla IV., Město Chrudim, Chrudim 2016

224 s., ISBN 978-80-906318-1-6

Už vročení i název knihy prozrazují, že publikace  vznikla při příležitosti sedmistého výročí narození císaře a krále Karla IV. a její ambicí je představit historii města Chrudim v době vlády druhé panovníka z lucemburské dynastie. Jan Frolík v úvodu svého příspěvku v tomto duchu konstatuje, že vláda Karla IV. je všeobecně vnímána jako zlatý čas rozvoje a prosperity, který bývá kladen do kontrastu s vládou Karlova otce Jana Lucemburského i synů Václava IV. a Zikmunda. Zároveň si však klade otázku, zda a jak se tato prosperita projevila v regionální rovině? A to konkrétně na příkladu Chrudimi, která představovala ve 14. století jakožto královské město významné krajské centrum. Důležitá je informace, že vláda Karla IV. není pro autory toliko mediálně vděčným výročím, ale že zájem o toto období má své zcela konkrétní opodstatnění. Kolem roku 1338 totiž Chrudim vyhořela a obnova města je tak úzce spjata právě s Karlovým panováním. 

Pojednání Jana Frolíka se zaměřuje především na přiblížení archeologických poznatků o vývoji města ve středověku (ve svém výkladu se neomezuje jen na 14. století, ale stručně sumarizuje historii města od jeho lokace v 70. letech 13. století), snaží se však tuto výpověď provázat se svědectvím, které poskytují dva městské berní rejstříky z let 1399-1402. Jan Frolík tak svou pozornost věnuje vývoji a podobě městského jádra i jeho opevnění, včetně bran a mostů. Zde se ukazuje vhodnost Frolíkova pracovního postupu. Zatímco písemně jsou městské hradby zachyceny až k roku 1349, archeologie prokazuje jejich existenci již ve 13. století. Berní rejstřík pak přináší informace o sumách, určených na údržbu opevnění. Jan Frolík obecně akcentuje význam požáru na sklonku 30. let, jenž vedl k proměně rozvržení dispozic města, přes tuto zkušenost však k rozšíření kamenné zástavby došlo teprve ve 2. polovině 14. století a jednalo se o dlouhodobý proces, završený až v pohusitském období. Důkladně se autor zabývá letitou otázkou chrudimského hradu, jehož historii upřesnil nedávný archeologický průzkum. I hradu, založenému po roce 1276, se stal osudným zmíněný požár. Po obnově města pak na jeho místě vznikl hřbitov a novostavba farního kostela, která podle Frolíkova názoru navázala na stavbu staršího chrámu, jehož existenci nepřímo dokládají pohřby z 12. a 13. století i spory s břevnovským klášterem o práva a platy, známé ze 14. století, avšak vycházející patrně ze starší doby. Následně se autor zabývá chrudimskými předměstími, tamními kostely, špitály a hřbitovy, přibližuje také osudy kláštera dominikánů, zaniklého v husitských válkách. Podoba předměstí je pro 14. století neznámá a mnoho zde v důsledku stavebních aktivit nepřináší ani archeologie, o to cennější jsou informace berních rejstříků, přibližujících zdejší hospodářské zázemí.

Jan Frolík nerezignoval ani na snahu přiblížit život chrudimských obyvatel v daném období a i v těchto pasážích zdařile kombinuje poznatky archeologie se svědectvím písemných pramenů. Na základě berních rejstříků odhaduje počet obyvatel Chrudimi daného období na cca 3000. Ze zmíněných rejstříků lze dále vyčíst sociální a profesní strukturu obyvatelstva, podle jmen je možno – byť s opatrností – uvažovat nad jeho národnostním složením (většina zachycených jmen je německého původu), rejstříky dokládají existenci židovské komunity, přinášejí svědectví o podobě a fungování městské správy, nabízejí i indicie o fungování městského školství. Výklad o chrudimském hospodářství, řemeslech i každodenním životě pak Jan Frolík doplňuje četnými konkrétními příklady dobových reálií, jež skýtá archeologie. Na výše položené otázku tak Jan Frolík odpovídá, že vývoj města Chrudimi ve 14. století kopíroval rozvoj Českého království, zdůrazňuje však, že základy tohoto vývoje byly položeny už o století dříve. Tento rozkvět pak pokračoval v zásadě kontinuálně i v době vlády krále Václava IV., než byl ukončen husitskými válkami. Chrudim se tak na úroveň 14. století podle Frolíkova soudu dostala až na sklonku 15. a především v 16. století.

Zatímco výklad Jana Frolíka je zaměřen výhradně na město Chrudim, Jan Musil obrací svou pozornost k širšímu regionu Chrudimska. Tematicky se Musil zaměřuje na hmotnou kulturu 14. století, přičemž úvodem konstatuje, že dané období představuje v této oblasti výrazný předěl – důvody autor spatřuje v šíření stylových a civilizačních trendů, původem ze západní Evropy. Zdůrazňuje také, že míra našeho poznání podoby každodenního života 14. století je o poznání horší, než je tomu pro století následující, poznamenané husitskými válkami. Paradoxně tak chybí písemnými zprávami datované zánikové horizonty. Chrudimsko Jan Musil charakterizuje jako kraj spíše drobné šlechty, s jediným královským městem (tj. Chrudimí), nepočetnými poddanskými městečky a významnou majetkovou držbou církevních institucí. V tomto kontextu se pak zaměřuje na podobu každodenního života na venkově, ve městech a městečcích, na hradech a tvrzích. Na rozdíl od Frolíkova pojednání je Musilova stať zaměřena převážně archeologicky. Představuje tak dobové zemědělství, stravování, předměty každodenní potřeby, odívání i výzbroj. Z hlediska chronologického také Jan Musil tu a tam podniká výlet i do pozdního středověku a raného novověku.

Pokud se doposud čtenář pohyboval především v prostředí archeologie, Davidu Richterovi připadl úkol zaměřit se na prameny písemnou. Cílem jeho příspěvku je tak představit rozvoj města Chrudimi ve 14. století na základě listin a privilegií, vydaných pro město Karlem IV. David Richter začátkem svého pojednání přibližuje význam panovnických privilegií právní povznesení či hospodářský rozvoj středověkého města i fungování správního systému Českého království v době Lucemburků s důrazem na královská města. Následně autor představuje privilegia Jana Lucemburského a Karla IV. pro město Chrudim a konstatuje, že zatímco ve 30. letech 14. století je jednalo především o záležitosti rázu správního, méně ekonomického, ve 40. letech naopak dominuje hospodářská agenda. Celkově David Richter vyslovuje na základě analýzy dochovaných listin (řada z nich se nedochovala přímo v originále, proto autor vyzdvihuje význam nejstarší městské knihy z roku 1439) soud, že privilegia, vydaná městu Karlem IV., byla klíčová pro hospodářský rozvoj Chrudimi.

Na příspěvek Davida Richtera úzce navazují pasáže Jana Vojtíška, v nichž autor přibližuje daňový systém českých královských měst ve 14. století, včetně výběru berně. Vojtíškův text zasazuje již dříve zmiňované chrudimské berní rejstříky do širšího kontextu. Autor především zdůrazňuje absenci stejného a jednotného daňového systému, v tomto světle tak nabývají berní rejstříky coby konkrétní pramen na významu. Přesto ale existovaly určité obecné zákonitosti, které odráží i chrudimské rejstříky. Jan Vojtíšek se zamýšlí nad výší zdanění obyvatelstva českých měst 14. století, a třebaže připouští, že se nejedná o snadnou otázku, kloní se k názoru, že základní zdanění nebylo nejvyšší. Problémem však bylo nebezpečí opakovaného vypsání berně (např. v době vlády Václava IV.) či nepředvídatelné události a katastrofy. Obecné skutečnosti pak Vojtíšek komparuje se znalostmi o Chrudimi dané doby. Vojtíškova studie, ač publikované odděleně, vlastně tvoří obsáhlý úvod k edici opakovaně zmíněných berních rejstříků města Chrudimi z let 1399-1402, která zabírá nemalou část knihy. Základ edice připravil již Bedřich Mendl, avšak vydání nebylo realizováno. Dokončení záměru se ujal právě Jan Vojtíšek, který Mendlovu verzi verifikoval dle originálu a připravil ke konečnému publikování. Za zmínku stojí, že vedle Mendla s rejstříky pracoval ještě Josef Vítězslav Šimák a po něm ve své nepublikované diplomové práci, obhájené roku 1956, Antonín Roubic. Tím však větší reflexe tohoto unikátního pramene končí. Mendlova a Vojtíškova edice tak představuje cenný krok k uvedení zmíněných rejstříků v obecnější známost. Součástí edice je nezbytný doprovodný aparát v podobě editorských poznámek a užitečného slovníčku méně obvyklých výrazů, publikace sama je pak opatřena vedle obligátního seznamu použitých pramenů a literatury také jmenným a místním rejstříkem – který však nezahrnuje obsah zmíněné edice.

Kniha jako celek přináší přehledný obraz vývoje města Chrudimi ve 14. století včetně každodenního života jeho obyvatel. Nelze přehlédnout, že výklad je určen mimo jiné laickému recipientovi, někdy je tudíž značně popisný, svůj účel ale bezezbytku plní. Přitom je ale kniha cenná i pro odborné publikum. Nejenže sumarizuje středověkou historii jednoho z klíčových center východních Čech (kvitovat je možno především mnohdy širšímu publiku neznámé výsledky archeologického bádání), opomenout ji všem nelze především s ohledem na otištěnou edici chrudimských berních rejstříků. Ty totiž nemají význam jen pro regionální dějiny Chrudimi, ale jakožto výjimečně dochovaný typ pramene jistě naleznou v medievistickém bádání širší odezvu. Publikaci autorů Jana Frolíka, Jana Musila, Davida Richtera a Jana Vojtíška tak lze pokládat takřka za vzorový příklad toho, jak uchopit mediálně vděčná historická výročí a aplikovat je na regionální úrovni tak, aby výsledek nebyl jen přístupně formulovaným opakováním dříve řečeného.