Augustiniáni eremité na Moravě

Jiří Šmeral: Řád augustiniánů eremitů na Moravě v předhusitské době

Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2008, 152 s. ISBN 978-80-244-2155-1

Péčí Katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci spatřila před nedávným časem světlo světa coby 19. svazek dějepisné knižnice Verbum práce Jiřího Šmerala, věnovaná dějinám moravských klášterů řádu augustiniánů eremitů ve středověku. Autor, o jehož rigorózní práci se jedná, se v ní zaměřil na vylíčení historického vývoje čtyř moravských konventů poustevnické odnože řehole sv. Augustina, a to s dominujícím zřetelem k předhusitskému období. Pojednává tak o vývoji kláštera Corona sanctae Mariae v Krasíkově (2. polovina 13. století), kláštera sv. Tomáše v Brně (50. léta 14. století), kláštera v Moravském Krumlově (též 50. léta 14. století) a kláštera v Jevíčku (doložen v 70. letech 14. století). Vedle toho ovšem věnuje (byť ze své podstaty logicky marginální) pozornost např. nezdařené fundaci řádového konventu v Olomouci, který byl dosavadní literaturou spíše přehlížen. Je třeba konstatovat, že práce je koncipována velmi přehledně, až didakticky. Po nutných úvodních kapitolách, v nichž autor pečlivě analyzuje pramennou základnu a sekundární literaturu (především stěžejní práce 19. století), spjatou s předmětem jeho studia, potažmo představuje obecný kontext vzniku a konsolidace nového monastického proudu během údobí 11. až 13. století, přistupuje k základnímu nástinu dějin vybraných augustiniánských konventů. Detailně tu rozebírá veškeré peripetie jednotlivých fundací a kriticky přitom hodnotí prameny i (nemnohou) literaturu. Je-li z podstaty věci nucen uchylovat se k hypotézám, jsou tyto vždy uměřené a střízlivé. Jiří Šmeral nezapomíná na širší kontext řádových dějin. V tomto ohledu proto reflektuje např. pokus o vytvoření autonomní české augustiniánské provincie za vlády Karla IV. a pečlivě analyzuje příčiny nezdaru tohoto úsilí. Tato přehledová pasáž se pak v autorově koncepci stává neopomenutelným podložím, na němž staví navazující tematicky zaměřené kapitoly. Bezprostředně navazuje důkladné pojednání o ekonomice jednotlivých konventů. Autor tu vykresluje vývoj majetkového zázemí pojednávaných klášterů a vhodně ilustruje jistý rozpor mezi teorií a praxí řádu, který se nejpozději od 14. století hlásil k směrům mendikantským, a tedy i k evangelijnímu ideálu chudoby. Ukazuje, že také augustiniáni prošli obdobím polemických sporů, jež dobře známe od menších bratří sv. Františka. Právě v návaznosti na mendikantskou orientaci řádu pak Jiří Šmeral pojednává o architektuře augustiniánských konventů. Spíše než na umělecko-historický rozbor (ač ani ten není opomenut) se autor zaměřuje na roli a postavení daných klášterů ve středověké společnosti, především v městském prostředí, pro nějž se přítomnost žebravých kazatelů stala výrazným faktorem vnitřního života. Jiří Šmeral ukazuje na odlišnou strategii augustiniánů, kteří se narozdíl od minoritů či dominikánů nevyhýbali ani menším sídlům. Zdůrazňuje těsnou souvislost stavební podoby kláštera s ekonomickými aspekty s odkazem na odlišné architektonické pojetí nejstaršího klášterního domu v Krasíkově, kde ještě převážila původní poustevnická orientace řádu, oproti mladším založením už v duchu mendikantských tradic. Velmi zajímavou kapitolou je část, kde Jiří Šmeral pojednává o personálním složení jednotlivých konventů, byť je tato jeho snaha výrazně limitována torzovitostí pramenné základny. Přesto může čtenář díky heuristickému úsilí alespoň dílčím způsobem proniknout blíže do každodenního života v klauzuře. Závěrečné kapitoly jsou pak věnovány kulturnímu významu dotčených augustiniánských konventů. Autorova pozornost je tedy zaměřena na institut řádového studia, které si kladlo za cíl vyšší vzdělání řeholníků a které se rozhodnutím generální kapituly řádu ustavilo při klášteře brněnském. Vedle toho nechybí rozsáhlé pojednání o knižních fondech jednotlivých konventů, jež kulturní rozměr augustiniánského řádu na Moravě vhodně dokresluje. Třebaže dle podtitulu je práce vymezena předhusitským obdobím, v závěrečném epilogu autor stručně, leč přehledně nastínil osudy řádových klášterů takříkajíc ve víru husitské revoluce. I zde se neuchyluje k prostému popisu, ale upozorňuje mimo jiné na problémy s datací zániku těch kterých konventů pod útoky vyznavačů kalicha, díky čemuž se daná pasáž stává více než pouhým závěrem. Kniha obsahuje krom obligátního vědeckého aparátu také dva rozsáhlé exkurzy, a sice jmenný seznam jednotlivých řeholníků spolu s datem, kdy je lze v tom kterém klášteře doložit, a fukcí, již v konventu zastávali (popř. i další známé skutečnosti z jejich života). Badatelsky užitečným se jistě stane i soupis rukopisných pojednání o dějinách řádu augustiniánů na Moravě z pera badatelů 17.-19. století. Závěrem lze shrnout, že na první pohled útlá práce Jiřího Šmerala představuje vítané obohacení českého monasteriologického bádání a coby kritický přehled dosavadního vědění se nepochybně stane nutným základem pro další rozpracování naznačených problémových okruhů či inspirací k provedení podobné práce i pro jiné české a moravské kláštery dalších řádů.