Jan Hus, husitství a východní Čechy

Jan Hus, husitství a východní Čechy. Příspěvky z konference. Chrudim 16.-18.9.2015, ed. Jan Frolík, Město Chrudim, Chrudim 2015

121 s., ISBN 978-80-906318-0-9

Předkládaný sborník je dalším z výstupů, kterým dalo vzniknout husovské jubileum v roce 2015. Autoři zúčastnění v útlé publikaci skládají pod vedení editora Jana Frolíka svými dílčími střípky pomyslný oblouk, spojující osudy mistra Jana Husa a husitství s Husovým odkazem v dalších věcích, a to především s důrazem na přelom 19. a 20. století. Úvodní slovo připadlo Františku Šmahelovi. Jeho na první pohled nenápadný příspěvek, nazvaný Několik drobných úvah na počátku konference, však ve výsledku nejen ukazuje hloubku Šmahelových znalostí o Husově osobě i jeho době, ale především schopnost mistrovské zkratky. Na minimální ploše totiž Šmahel nejen přehledně resumuje Husův život a jeho odkaz, ale i v rozsahu několika tiskových stranách dokáže přinést řadu inspirativních postřehů. Šmahel především připomíná význam Husova druhého života a jeho aktuálnost v dnešní době, Hus tak podle něho zůstává stále živou historií, třebaže vlastní Husovo poselství dnes společností nerezonuje. Podle Šmahelova úsudku je to však Husova oběť za svobodu názoru čím Jan Hus dodnes vyčnívá nad dějinami v jakési metahistorické podobě, oproštěné od středověké křesťanské víry a církevní nauky, což způsobuje, že je jeho životní příběh reflektován i po 600 letech.

V následujícím příspěvku Petr Čornej resumuje počátek a vývoj utrakvismu ve východních Čechách i tamější specifika. Konstatuje, že ačkoliv kolébkou a centrem husitství byla bezpochyby Praha, reformní hnutí by nemohlo přežít bez širšího zázemí, které tvořily vedle jižních Čech právě Čechy východní, ať už v podobě hnutí orebitského či sirotčího. Východní Čechy pak Čornej pokládá za ilustrativní příklad toho, jak se v rámci husitství výrazně uplatňovala šlechta, a to především šlechta nižší. Klíčového významu dosáhlo východočeské husitství podle mínění Petra Čorneje v době poděbradské, kdy coby rozsáhlý národnostně a konfesijně téměř homogenní celek zabránilo v osobě Hynce Ptáčka z Pernštejna a Jiřího z Poděbrad zneplatnění výsledků husitské revoluce. Východní Čechy pak byly baštou utrakvistů až do Bílé Hory. V textech Františka Šmahela i Petra Čorneje shodně zaznívá, že východní Čechy nebyly přímo vázány na Jana Husa, přesto nejpozději od jara roku 1421 zde reformní hnutí převážilo. Na dění v regionu během husitské éry se zaměřují příspěvky Jana Frolíka a Jana Musila. Jan Frolík pojednává o vývoji města Chrudimi od 13. do 15. století s důrazem právě na dobu husitskou, Jan Musil se naopak zaměřuje na důsledky husitských válek na širší okolí Chrudimi. Vedle samotného města Chrudim se věnuje zániku benediktinského kláštera v Podlažicích a obléhání hradů Rychmburk a Lichnice v letech 1425 a 1428 až 1429.

Texty Jana Frolíka a Jana Musila končí medievistická část sborníku. Téma druhého života Mistra Jana Husa zahajuje Michal Šroněk svou studií, představující vyobrazení mistra Jeronýma Pražského, zachycené na predele oltáře Zmrtvýchvstání Krista z chrudimského hřbitovního kostela. Jeroným je zde zachycen spolu s Janem Husem, svatým Václavem a svatým Prokopem jako jeden ze zemských světců, resp. přímluvců při Posledním soudu. Malba, vzniklá kolem roku 1500, představuje významný unikát, jelikož podobných znázornění mistra Jeronýma dochovalo výrazně méně, než vyobrazení Jana Husa, chrudimský výjev je snad dokonce nejstarším známým vyobrazením v Čechách. V období raného novověku setrvává také Michal Svatoš, který pojednal o chrudimské utrakvistické městské škole v letech 1560 až 1581, a to na základě univerzitního manuálu rektora pražské univerzity Matěje Dvorského. Ze Svatošovy analýzy vyplývá, že chrudimská městská škola, která stejně jako ostatní školy téhož typu patřila od husitského období pod správní a soudní kompetenci rektora pražské univerzity, se nelišila od běžného profilu institucí svého druhu. S ohledem na výsledek husitské revoluce nepřekvapí, že mezi učiteli i žáky dominoval český původ a kališnické vyznání. Michal Svatoš přiznává omezenou výpovědní hodnotu svého pramene: o konkrétní podobě chrudimské městské školy se z Dvorského zápisů mnoho nedozvíme, nelze ani upřesnit počet učitelů zde působících, manuál zachycuje především jména žáků, imatrikulovaných na pražské univerzitě. Přesto z pramene vysvítá, že ze studentů zde v daných letech zapsaných, pocházelo z Chrudimi nezanedbatelné množství, což o kvalitách místní partikulární školy leccos vypovídá.

O vlastním druhém životě mistra Jana Husa, podoby jeho kultu a festivit s tím spjatých vypovídá příspěvek Davida Richtera, který se s ohledem na místo konání konference zaměřil na město Chrudim, třebaže jak bylo konstatováno dříve, město samo nemělo k mistru Janovi přímou vazbu (třebaže Husova smrt na kostnické hranici zde byla vzpomínána už v roce 1416). V 19. století však již husovská problematika představovala nacionálně zabarvené politikum, které mezi českým obyvatelstvem Chrudimi rezonovalo a zástupci města se účastnili jak poutě do Kostnice v roce 1868, tak odhalení Husovy pamětní desky v Praze o rok později. David Richter tak představuje podobu a průběh husovských oslav v Chrudimi v období od 70. let 19. století do poloviny 20. století. Na příspěvek Davida Richtera úzce navazuje pojednání Pavla Kobetiče o historii pomníků mistra Jana Husa v Chrudimi, tj. městu darovaného odlitku Šalounova návrhu pražského Husova pomníku, zamýšleného, leč s ohledem na vypuknutí první světové války nerealizovaného Husova pamětního kamene, jehož se měl taktéž zhostil Ladislav Šaloun, a nakonec pomníku Jana Husa od Josefa Mařatky a Josefa Gočára, který byl v Chrudimi odhalen v roce 1930. Symbolickou tečku za druhým životem kostnického mučedníka pak představuje stručná stať Jiřího Kotyka, připomínající husovské dílo Josefa Kalouska, a především příspěvek Veroniky Lánské, představující utváření Československé církve husitské v Heřmanově Městci v letech 1921-1936 s důrazem na klíčovou osobnost tamního zakladatele Karla Jelínka.

Chrudimský sborník představuje solidní příspěvek k husovskému výročí. Sympatický je nejen svým nezastíraným konferenčním charakterem, ale i striktně regionálním zaměřením, které mu dává zjevnou jednotící linii. Třebaže je zjevně určený především širší veřejnosti, řada příspěvků zde publikovaných může představovat užitečný příspěvek k dalšímu bádání, což se týká především pojednání věnovaných druhému životu Jana Husa.