České země za prvních Přemyslovců

David KALHOUS

České země za prvních Přemyslovců v 10.–12. století

I. díl. Čeleď sv. Václava

Nakladatelství Libri, Praha 2011, 150 s., 260 Kč.

Útlá knížka Davida Kalhouse nově rozšiřuje jak známou popularizační ediční řadu nakladatelství Libri, mapující souhrnně české dějiny, tak také v poslední době poměrně košatou produkci k dějinám přemyslovské epochy. Co od ní tedy může čtenář očekávat?

V úvodu autor představuje pracovní postup historika, předestírá svá metodologická východiska a nabízí vhled do specifických problémů, jež skýtá studium raně středověkých dějin. D. Kalhous tu mimo jiné trefně upozorňuje na často podvědomý vliv osobních preferencí na psaní historického díla, patrné např. v aktuální debatách o kategorii státu ve středověku. Poté se zaobírá hlavními prameny o dané době a tématu. Shrnuje především dosavadní znalosti o pramenech písemných, jak narativních, tak diplomatických, stranou ovšem nezůstává ani postižení výpovědních možností archeologie a příbuzných disciplín.

Na dalších stránkách už se Kalhousův výklad stáčí k dějinám Čechů a Čech v době 9. až 12. století. Nelze se přirozeně nedotknout všech témat, která kdy byla přemyslovskou medievistikou řešena. Třebaže je autor nucen kvůli souvislosti svého líčení opakovat již tolikrát snesenou faktografii, přesto není jeho text prostým kompilátem. D. Kalhous se nebojí vyvozovat ze známých dat vlastní závěry, které se často neshodují s dominantní interpretační linií v odborné literatuře. Klade-li si Kalhous na začátku otázku, zda lze údaje o kmeni Bohemanů z franckých pramenů jednoduše ztotožňovat s kmenem Čechů, je odtud jen krůček ke znovupromýšlení problematiky českých kmenů, která byla tak bouřlivě diskutována od 19. století. Kalhous se v této otázce neztotožňuje s řešením Dušana Třeštíka o jediném velkokmeni a kloní se k variantě etnické roztříštěnosti českého prostoru 9. století, čímž jakoby křísí zaprášené myšlenky Rudolfa Turka. Podobně nabádá k přehodnocení fundamentální hradištní teorie Jiřího Slámy a počátků přemyslovské hegemonie. Velkým tématem je rovněž přemyslovská expanze 10. století a tzv. říše prvních Boleslavů. I v tomto případě se Kalhous kloní k opatrnosti a vznáší otázku jak by taková expanze byla v praxi financována, resp. jak by byla zajišťována správa takového kolosu. Klíčovou otázkou vždy také byla cesta Přemyslovců ke královskému důstojenství. I toto řeší D. Kalhous osobitě a vede aktivní dialog s míněním, předpokládajícím v tomto ohledu jakýsi dlouhodobý „program“ Přemyslovců. Ač to není explicitně řečeno, dle způsobu argumentace je zřejmé, že Kalhous není stoupencem teorie o specifickém a svébytném vývoji středoevropských raně středověkých monarchií. Jeho vlastní interpretace přemyslovského státu této doby se naopak opírá o komparaci a hledání analogií v kontextu celé soudobé Evropy.                   

Kniha záměrně nenabízí tzv. úplná a definitivní řešení. Jejím typickým rysem je střízlivá argumentace, opřená o výtečnou znalost dobových pramenů i odborné literatury více vědních oborů. Příznačná je také srovnávací optika. Kniha je psána poměrně svěžím stylem, srozumitelně, s nespornou erudicí a bez větších chyb. Pokud už se nějaké vyskytnou, lze je připsat typografickému přehlédnutí (např. Ota II. Dětleb). Obsáhle by šlo diskutovat třeba o tom, zda se žánr díla českého Kosmy a polského Galla Anonyma skutečně tak zásadně liší, to je však marginálie. Těžko lze ovšem souhlasit s tvrzením, že moravská knížata Oldřich a Litold neprojevila o pražský stolec zájem a byla spíše oběťmi pražských bratranců. Tažení ku Praze roku 1101 je přeci dokladem opaku. Byť je Kalhousův text bezesporu promyšlený a dobře koncipovaný, některé pasáže si říkají o rozvedení (např. problematika českých kmenů či přemyslovských království). Jiné připomínky se týkají spíše nakladatele. Je diskutabilní, zda bylo nutné dělit knihu takového rozsahu do dvou svazků. Při absenci poznámkového aparátu (a s ohledem na fakt, že Kalhousova kniha není bezduchou kompilací) je uživatelsky nepřívětivé zařazení bibliografie až do dalšího dílu.

Autor v úvodu proklamuje přání, aby kniha nebyla jen nově napsaným, avšak konvenčním opakováním toho, co již vícekrát zaznělo. Tento záměr se nepochybně zdařil. David Kalhous sepsal inspirativní knihu, která je po formální stránce přívětivým úvodem do studia raných přemyslovských dějin, stran obsahu by ji však neměli přehlédnout ani odborníci.