Feudální společnost
Marc BLOCH
Feudální společnost
Argo, Praha 2010, 520 s., 498 Kč
Marc Bloch je bezpochyby jednou z osobností, jež nezmazatelně ovlivnila vývoj historické vědy. S tímto renomé přitom poněkud kontrastuje zpřístupňování Blochova díla českému čtenáři. Na dlouhou dobu ojedinělým se stal roku 1967 překlad Blochova myšlenkového odkazu, drobné teoretické práce Obrana historie aneb historik a jeho řemeslo, již opatřil doslovem první muž tehdejší československé medievistiky František Graus. Až roku 2004 však na tento počin navázal předklad zásadní Blochovy knihy Králové divotvůrci. S odstupem dalších 6 let pak přibyl klíčový titul Feudální společnost, jenž je předmětem této úvahy. Tuto knihu, představující souhrn jeho celoživotního bádání, dokončil Marc Bloch na prahu druhé světové války a lze se setkat s názorem, že právě ona představuje největší dílo velkého historika. Jedná se skutečně, nejen na svou dobu, o ambiciózní syntézu, pojednávající o 4 stoletích evropských dějin. V centru Blochovy pozornosti nestojí totiž nic menšího než středověká/feudální společnost jako celek.
Marc Bloch zaměřuje svou pozornost na teritorium Evropy v časovém horizontu poloviny 9. století až počátku 13. století. Feudalismus pak chápe jako určitý typ společnosti, jako specifický systém sociálních vztahů, který v tomto období nabývá své obrysy. Bloch sleduje celý proces jeho vzniku, rozvoje i zániku. Feudalismus pro něho ovšem není jednolitý proud, naopak je si vědom jeho proměny v čase. Výsledkem toho je teze o dvou feudálních obdobích, kdy Bloch vidí přelom v době 12. století jako čase, kdy se feudální společnost právně konsoliduje. Práce je programově komparativní (gros představuje Francie, Anglie a říše), Bloch usiluje o opuštění svazujícího rámce národních dějin, aby získal plastičtější obraz celku. Zajímá se přitom jak o vnitřní podobu a provázanost, tak o odlišnosti tohoto společenského systému. Feudalismus vykládá jako strukturu, a proto zkoumá jeho jednotlivé aspekty, nepříliš ho zajímají konkrétní historické osobnosti či události. Ze společenských vrstev klade Bloch důraz především na šlechtu a sedláky, méně pozornosti věnuje měšťanstvu coby feudalismu cizorodému prvku, překvapivě minimálně se věnuje také církvi. Jako stoupenec totální historie se Bloch dotýká celé řady témat: zkoumá vznik vztahů závislosti ve vazbě na muslimské, vikingské a maďarské vpády, vykresluje hospodářské poměry, vztah k přírodě a času, přibližuje právo, kulturu, rituály a náboženské vnímání, rodinné a společenské vazby, utváření společenských tříd i způsob uplatňování vlády a soudní moci, studuje kolektivní paměť, problematiku homagia, vazality, beneficia, léna, svobody a nevolnictví. Ze všech Blochových děl je ve Feudální společnosti nejsilněji cítit vliv durkheimovské a halbwachsovské sociologie.
F. Graus označil Feudální společnost za dílo předčasné, žádající si pro své široké rozvržení více přípravné práce. Soudím, že Graus byl ve svém závěru, že Feudální společnost znamenala nejmenší impuls pro další bádání, vůči Marcu Blochovi poněkud nespravedlivý. Je pravdou, že Blochem načrtnutý obraz další generace rozvíjely, modifikovaly i odmítaly. Ostatně na nutnost korekce upozornil už Georges Duby ve svých Třech řádech, ovšem s výslovným poukazem na to, kolik plodných studií inspirativní kniha podnítila. Blochova kniha skutečně v mnohém předurčila vývoj medievistického bádání nadlouho dopředu, a to především svou koncepcí, stylem myšlení, kladenými otázkami. Otevřela nové obzory pohledu na dějiny a proto dodnes představuje inspirativní vzor interdisciplinárního bádání, přičemž dobře obstojí i ve srovnání se svými následovníky, např. Le Goffovou Kulturou středověké Evropy.
Pozdní překlad tohoto respektu hodného díla lze tedy jen přivítat, neboť Feudální společnost Marca Blocha představuje základní stavební kámen, ne-li klenot, moderního dějepisectví. V tomto ohledu je třeba k nakladateli adresovat malé postesknutí. Bývalo dobrým zvykem u starších titulů této edice, že byly opatřeny odborným komentářem, který shrnul recepci a vliv daného díla. Takový doslov, jenž by zasadil Blochovu práci do kontextu vývoje bádání o feudalismu, sumarizoval postoje autorit jako F.-L. Ganshof, G. Duby, D. Barthélemy, E. A. R. Brown či S. Reynolds a stal se tak průvodcem méně znalého čtenáře po komplikovaném tématu, by nebyl bez užitku. Nechce se věřit, že by nikdo z domácích medievistů nebyl s to se tohoto úkolu zhostit.