Cisterciáci v českých dějinách

Za zdmi kláštera. Cisterciáci v českých dějinách

K vydání připravili Dana DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Petr CHARVÁT, Bohumír NĚMEC ve spolupráci s Radkou LOMIČKOVOU a Janem ZDICHYNCEM

Bohumír Němec – Veduta, České Budějovice 2010, 210 s.

Dějiny cisterciáckého řádu se těší v českém dějepisectví nemalé oblibě, s níž se může málokterý jiný řeholní řád měřit. S popularizací jeho dějin je spjato přednostně jméno Kateřiny Charvátové, jejíž vícesvazkovou syntézu dějin řádu v Čechách jistě není nutno obsáhleji představovat. Anotovaná publikace z produkce nakladatelství Veduta si logicky nekladu za cíl se záběrem knih Kateřiny Charvátové soutěžit, ale zaměřuje se spíše na dílčí aspekty řeholního života,jež usiluje představit v jakémsi výběrovém vějíři témat.

Chronologicky se témata v knize pojednaná pohybují povětšinou v epoše středověku s jediným přesahem do doby raného novověku. Knihu otevírá pojednání z pera Radky Lomičkové, kladoucí si za cíl seznámit přehledovým, leč fundovaným způsobem se zásadními tituly a osobnostmi, spjatými s bádáním o cisterciáckém řádu. Následující oddíl s názvem „Cisterciácké kláštery“ zahrnuje dvě studie zcela různorodé orientace. V první z nich seznamuje Roman Lavička se stavebně historickým vývojem kláštera ve Vyšším Brodě, v druhém Jan Zdichynec analyzuje dochované vizitační protokoly, na jejichž základě vykresluje každodenní život za zdmi ženských klášterů na Starém Brně, St. Marienstern a St. Marienthal v období 17. a 18. století. Další oddíl, zaštítěný tématem „Cisterciáckého písemnictví“, sdružuje studie Marie Bláhové a Dany Dvořáčkové-Malé. Marie Bláhová se ve svém příspěvku zaměřila na analýzu toho, co o sobě prozrazuje na stránkách Zbraslavské kroniky její stěžejní autor, zbraslavský opat Petr Žitavský. Druhá z autorek této části pak věnovala svou pozornost rozboru ideového záměru zbraslavských kronikářů, konkrétně jejich vnímání ideálu panovické moci coby klíčového tématu doby vzniku kroniky. Další oddíl v pořadí je charakteristický už svým názvem „Cisterciáci, církev, symboly a archeologie“. V podstatě nesoudržný trojlístek témat otevírá stať Josefa Žemličky, navazující pomyslně na text Dany Dvořáčkové-Malé, jemuž dodává jakýsi kontext politického vývoje v českých zemích i střední Evropě na přelomu 13. a 14. století. Ve znamení symbolů se pak nese příspěvek Petra Charváta, který se zamýšlí nad významem a osudy svatovojtěšského praporce, známého z líčení bitvy u Chlumce v podání tzv. kanovníka vyšehradského. Triádu doplňuje archeologicko-antropologický rozbor nálezů z hrobu v blízkosti benediktinského kláštera u sv. Jana pod Skalou, spojovaný hypoteticky s bitvou u Loděnice roku 1179. Poslední tematický oddíl nese název „V sousedství cisterciáků“ a skládá se opět ze tří příspěvků. V prvním z nich Petr Sommer podnětně seznamuje s benediktinskými počátky později premonstrátského konventu v Želivi. V pořadí druhý Petr Čornej se zaměřuje na šíření husitství na Prachaticku, přičemž se jeho výklad točí chronologicky kolem roku 1420 a tematicky kolem dějin cisterciácké Zlaté Koruny. Závěr posledního oddílu a tím i celé knihy patří Haně Pátkové a její studii o pozdně středověké religiozitě na příkladu kultu sv. Wolfganga v Čechách. Výklad doplňuje zdařilá černobílá obrazová dokumentace, samozřejmostí je seznam použitých zdrojů a především jmenný a místní rejstřík.

Souhrnné zhodnocení předložené knihy není jednoduchou věcí. S ohledem na titul, který ohlašuje zájem o život za zdmi cisterciáckých konventů, lze konstatovat, že práce vytčený cíl v zásadě plní – a to i přes to, že některé z příspěvků se prezentovaného tématu dotýkají jen velmi volně. To je patrně hlavní vada na kráse celého počinu. Kniha postrádá sevřenější linii a působí spíše dojmem příležitostného konferenčního sborníku. Přesto její vydání není beze smyslu, neboť zájemcům o monasteriologickou problematiku předkládá celou řadu podnětných příspěvků. Domnívám se, že vedle poněkud vybočujícího historiografického úvodu Radky Lomičkové, který ale lze uvítat jako užitečné vademecum po dějinách bádání o cisterciáckém řádu, toto konstatování platí především pro stati Romana Lavičky, Jana Zdichynce, Dany Dvořáčkové-Malé, Petra Sommera a Petra Čorneje. Vzhledem k tematické i chronologické šíři obsahu, který kniha přináší, bude ostatně záležet na každém jednotlivém čtenáři a jeho osobním zaměření, který aspekt života před či za klášterními zdmi jej osloví. V tomto směru skýtá daný počin nemalý potenciál.