Konec 2. světové války na Havlíčkobrodsku

Kamp, Michal, Konec 2. světové války na Havlíčkobrodsku, Havlíčkův Brod, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, 2017, 299 s. ISBN 978-80-87302-33-0.

Problematika druhé světové války bezpochyby náleží ke čtenářsky nejatraktivnějším tématům na poli (nejen) vojenské historiografie, pro což není třeba snášet obsáhlejší důkazy. Obsah knihkupeckých regálů v tomto směru hovoří sám za sebe. Odvrácenou – a neméně známou – stranou této popularity je ovšem nevyrovnaná kvalita těchto publikací, jejichž autoři jsou mnohdy v lepším případě poučení laikové. V této záplavě by ovšem neměla zapadnout zdánlivě nenápadná publikace, kterou připravilo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, resp. tamní historik Michal Kamp. Publikace, lakonicky nazvaná Konec 2. světové války na Havlíčkobrodsku, nejenže ukazuje, že ani tak frekventované téma dosud není vyčerpané, především však demonstruje roli a přínos profesionálních regionálních historiků. Pokud by totiž čtenář čekal klasický pozitivistický popis dění na Havlíčkobrodsku na jaře roku 1945, bude překvapen.

Michal Kamp se totiž rozhodl využít množství dobových fotografií z konce druhé světové války a zprostředkovat čtenáři jejich prostřednictvím vhled do atmosféry jara roku 1945. V úvodu nabízí bližší vhled do své autorské kuchyně. Konstatuje nepřekvapivou skutečnost, že takových fotografií existuje takřka nepřeberné množství, badatel, který se však do tohoto moře ponoří, záhy narazí na úskalí, např. v podobě nedostatečného odborného zpracování a určení daných snímků. Michala Kampa totiž neuspokojuje obvyklý popis v podobě identifikace vojenských jednotek, jejich výzbroje a výstroje či vojenské techniky. Nenahlíží totiž na pramen jako rigidní historik vojenství, ale je si vědom toho, že se před ním nachází unikátní pramen, k němuž je však potřeba najít správný klíč. To předznamenalo koncepci Kampovy knihy. Jeho ambicí bylo proto rozklíčovat i to, co bývá často z hlediska náročnosti opomíjeno, a sice dataci pořízení fotografie, určení lokality i bližší identifikace zachycené události, včetně určení lidí na fotografii a pokud možno i fotografa. Kampovým mottem, s nímž přistoupil ke zpracování matérie i přípravě publikace, je nutnost detailní znalosti řady rozličných témat a okruhů.

Publikaci otevírá výklad, který čtenáři přibližuje historický kontext doby, samozřejmě s důrazem na oblast Havlíčkobrodska. To Michal Kamp chápe ve smyslu současného okresu Havlíčkův Brod, tj. v rozsahu okresů Německý Brod, Čáslav, Ledeč nad Sázavou, Chotěboř a Humpolec k roku 1939. Dále přibližuje správní změny po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Upozorňuje také dnešnímu čtenáři nejspíše ne zcela známé specifikum v podobě tzv. jihlavského jazykového ostrova, osídleného dominantně obyvatelstvem německé národnosti, což v pohnutých dobách 30. a 40. let sehrávalo nemalou roli. Michal Kamp vedle orgánů protektorátní i okupační správy přehledně skicuje i strukturu protinacistického odboje (Obrana národa, Československá obec sokolská, Komunistická strana Československa, partyzánské skupiny) v regionu. Podrobněji pak autor líčí průběh událostí z března a dubna roku 1945, tedy příchod tzv. národních hostů (německých uprchlíků z oblastí ohrožených blížící se frontou) a povinnosti, které to na obyvatele Havlíčkobrodska kladlo. Další tlak představovalo stahování se německých frontových i záložních jednotek k česko-moravské hranici a povinnost místních podílet se na budování obranné linie Jihlava – Pardubice. Do druhé poloviny dubna také spadá zvýšená aktivita partyzánských skupin. Samostatnou pozornost věnuje Michal Kamp událostem květnového povstání na Havlíčkobrodsku a relativně podrobně, leč přehledně, přibližuje průběh, zvraty i místní odlišnosti v jednotlivých obcích. Vypuknutím povstání 5. května odpoledne i přes dočasné opanování situace nacisty (především v Brodě či Chotěboři) padly plány využít oblast Havlíčkobrodska jako uzavíracího pásma, konstatuje Kamp, a prioritou se stalo udržení zdejšího prostoru pro bezpečný a rychlý ústup frontových jednotek na západ. Již 6. května tak německé jednotky zahájily přesun, 9. května se v regionu objevily první sovětské tanky. Ještě 9. a 10. května tak docházelo k střetům mezi německou a sovětskou armádou. Oddíly Rudé armády pak Havlíčkobrodsko opustily až v polovině června 1945. Michal Kamp se nevyhýbá ani hodnocení pobytu osvobozeneckých jednotek. Třebaže neskrývá, že docházelo během soužití k excesům, konstatuje, že se jednalo o poměrně ojedinělé přečiny. Vyzdvihuje také rozšíření zbraní mezi civilním obyvatelstvem a dokonce i mládeží, což s sebou v květnových dnech přinášelo řadu komplikací a nebezpečných situací.

Jak už bylo řečeno, tyto pasáže, bez ohledu na kvalitu a pečlivost zpracování, však tvoří toliko v dobrém slova smyslu úvod. Gros knihy totiž představují autentické fotografie, zachycující průběh květnových dní roku 1945. Ty Michal Kamp rozdělil do několika kapitol podle jednotlivých obcí regionu. Publikace tak reflektuje dění v okolí 20 lokalit poblíž Německého Brodu, Golčova Jeníkova, Ždírce, Chotěboře, Přibyslavi, Ledče nad Sázavou a Světlé nad Sázavou. Těmto kapitolám, kladoucím důraz na období dubna a května 1945, předchází prolog, reflektující dění v regionu mezi podzimem 1938 a létem 1945 Samostatně je také pojednána problematika hromadných hrobů, v nichž byli pohřbeni (před smrtí často mučení) Češi z Německého Brodu a Chotěboře i vzdálenějších míst, popravení nacisty v květnových dnech. Z fotografií z exhumace a ohledání těl mrazí a proto se paradoxně nelze divit, že existují v mnoha exemplářích, neboť byly šířeny hned po osvobození jako doklad nacistických zvěrstev. Závěrečný epilog pak zachycuje poválečnou obnovu havlíčkobrodského regionu. Michal Kamp do své knihy zařadil celkem 627 mnohdy unikátních fotografií, které výmluvně dokumentují atmosféru závěru druhé světové války na česko-moravském pomezí. Závěrečný seznam použité literatury a především projitých archivních fondů je dostatečně výmluvnou vizitkou Kampovy badatelské píle a poctivosti.

Přidanou hodnotou je však i Kampův komentář. V duchu úvodních proklamací se Michal Kamp neomezil na stručný popis vybraných snímků, ale pokusil se z nich vytěžit maximum. Uvádí proto nejen kde a kdy byla fotografie pořízena a co zachycuje, snaží se identifikovat i fotografa a vůbec co nejobsáhleji snímek popsat tak, aby jej zasadil do co nejúplnějšího kontextu. Takto pojaté popisky se tak vlastně stávají plnohodnotným výkladem a celou knihu posunují o třídu výše nad obvyklý průměr fotografických publikací. Pokud Michal Kamp v úvodu vyzdvihl jako jistou nesnáz nutnost selekce fotografií, výběr snímků s co nejvyšší výpovědní hodnotou a následně jejich seřazení do smysluplného celku, lze konstatovat, že v tomto směru uspěl. Sám také zdůrazňuje, že jeho titul nemá být chápán jako náhrada regulérní historické monografie, která ve vztahu k regionu Havlíčkobrodska – i podle Kampova mínění – stále chybí. S tím lze samozřejmě souhlasit, jedním dechem však můžeme dodat, že Kampův Konec 2. světové války na Havlíčkobrodsku bude pro takové budoucí zpracování užitečným základním kamenem.