Česká Třebová a Velká Válka

Šebela Martin, Česká Třebová a Velká Válka 1914–1918

Oftis, Ústí nad Orlicí 2018, 619 s., ISBN 978-80-7405-448-8.

Nedávné výročí sta let, uplynuvších od tragických událostí první světové války, se ukázalo jako mediálně vděčné téma a zjevný zájem širší veřejnosti se projevil i v relativní početnosti knižních titulů, vyšlých v letech 2013–2019. Vedle nepříliš inovativních popisů soudobého politického dění, válečných operací a pohybů front či fotografických publikací jsme se dočkali i přínosnějších počinů v podobě řady edic memoárů, reflektujících válečný čas, dějin konkrétních vojenských útvarů, nemalá pozornost byla věnována odrazu válečných událostí jak v umění a kultuře, tak např. ve sféře funerální architektury, a stranou nezůstala ani specializovaná, avšak podstatná témata jako každodenní život, hospodářské a sociální aspekty války či genderová problematika. Překvapivě, jen minimálně byly zastoupeny publikace, laděné primárně regionálně-historicky.

Právě do této kategorie spadá kniha Martina Šebely, věnovaná přiblížení válečných let 1914–1918 v České Třebové, která ovšem už svým rozsahem vzbuzuje pozornost. Martin Šebela je na poli českotřebovské regionální historie poměrně zkušeným autorem, v minulosti již publikoval třídílné pojednání o „zmizelé“ České Třebové či obsáhlou dvousvazkovou práci o dějinách místních obchodů a živností, věnoval se také historii textilní továrny v obci Parník, dnes již tvořící součást České Třebové. Jak autor sám v úvodu správně shrnuje, většina literatury se věnuje první světové válce „z hlediska globálního, tj. celosvětového, celoevropského či celostátního“, v českém prostředí pak dominuje především problematika zahraničního odboje a československých legií. Nedostatečně je však podle Šebelova soudu zpracováno dění válečných let v jednotlivých regionech či městech. S tímto hodnocením lze jen souhlasit a už samotné regionální zaměření Šebelovy knihy je tak možno kvitovat s povděkem.

Z hlediska struktury obsahu se kniha Martina Šebely pomyslně dělí na dvě části. V první části se autor věnuje událostem Velké války a jejich dopadům na život českotřebovských obyvatel. Nejprve se tak zaměřuje na uvedení čtenáře do obecného kontextu válečných událostí. Shrnuje proto poměry v Evropě, které vedly k výbuchu v létě roku 1914, přibližuje průběh mobilizace a v takřka telegrafické stručnosti i průběh války až do uzavření míru v listopadu roku 1918. Už v těchto pasážích dává autor poměrně obsáhlý prostor autentickým svědectvím současníků a nechává tak zaznít hlas konkrétních českotřebovských obyvatel, čehož se důsledně drží i v dalších kapitolách. V nich se Martin Šebela poměrně podrobně zabývá fundamentálním tématem každodenního života za války. Věnuje se tak pobytům vojska ve městě a stykům vojáků s civilním obyvatelstvem, pojednává o hospodářských a sociálních potížích, které jednak odchod mužů na frontu, jednak zavedení válečného centrálního hospodářství a brzký nedostatek, postupně přerůstající v bídu, způsobovaly. Přibližuje fungování lístkového systému a s tím organicky spjatého černého trhu. Zvláště bolestivým důsledkem válečného nedostatku se staly rekvizice kovů pro potřeby válečného průmyslu, které se v letech 1916–1917 dotkly i vybavení kostelů a kaplí, včetně zvonů, jejichž ztráta byla obyvateli vnímána zvláště emocionálně. I toto dnes spíše opomíjené téma Martin Šebela při vhledu do života českotřebovských obyvatel za první světové války reflektuje. Neméně emotivní ilustrací válečné bídy je kauza tzv. špekové aféry z léta 1918, kdy byl na nádraží v České Třebové „vyrabován“ vlak se zásobou slaniny, což vyvolalo poměrně ostrý zásah četnictva. I této kauze se autor, opět s oporou v řadě dobových vzpomínek, věnuje nemalou pozornost. Zásadním tématem, spjatým s dějinami válečných let 1914–1918, je problematika válečných uprchlíků – v případě České Třebové se jednalo o uprchlíky z Haliče polské a rusínské národnosti, kteří do města přibyli záhy po vypuknutí války. Jejich osudu a tomu, jak situaci vnímali místní obyvatelé, pak Martin Šebela věnuje po zásluze svou pozornost. Stručně také autor skicuje vztah místních k myšlenkách a aktivitám protirakouského odboje, podrobně přibližuje atmosféru v závěru války i průběh konstitutivního 28. října 1918. Stranou nezůstalo ani smutné téma epidemie španělské chřipky, která představovala neveselou tečku za válečným strádáním a vyžádala si několik obětí na životech i v České Třebové. Třebaže celý svůj výklad prokládá Martin Šebela výpověďmi současníků, věnuje samostatné kapitoly přiblížení svědectví dochovaných memoriálních pramenů, a sice školní kroniky či velmi cenné korespondence. Druhá, obsáhlejší, část knihy pak přináší biografické medailonky jak známých osobností, spjatých s Českou Třebovou, tak stručné životopisy českotřebovských občanů, kteří byli v průběhu let 1914–1918 odvedeni do armády. Jejich osudy Martin Šebela rekonstruoval především na základě tzv. kmenových listů z Ústředního vojenského archivu a tyto údaje v případně možnosti doplnil o svědectví prameněnu osobní povahy (nejčastěji korespondence) či vzpomínek potomků. Závěrečné pasáže knihy jsou pak věnovány pomníkům českotřebovských obětí první světové války.

Kniha, charakteristická konzervativním stylem výkladu i struktury textu, je bohatě vybavena obrazovým doprovodem (především fotografiemi), zahrnuje obligátní náležitosti jako přehled použitých pramenů a literatury, bonusem je jistě přínosný jmenný rejstřík. Naopak drobnou vadu na kráse z čistě odborného hlediska představuje skutečnost, že autor rezignoval na poznámkový aparát. O to spíše je pozitivem fakt, že svědectví současníků nechává Martin Šebela zaznít povětšinou v plném znění a nebojí se rozsáhlých citací. Tu to skutečnost ocení nejen českotřebovští patrioti, ale i odborní badatelé, kteří zde naleznou vodítko, po čem se pídit dál. Šebelův vlastní výklad je střízlivý a uměřený, a tak lze říct, že jeho text v zásadě velmi dobře plní účel, který si autor předsevzal. Před čtenářem předestírá barvitý obraz každodenního života obyvatel České Třebové v letech první světové války, bez toho, aby realitu přikrašloval anebo naopak lacině dramatizoval. Ostatně, nic takového skutečná historie nepotřebuje. Souhrnně lze proto konstatovat, že kniha Martina Šebely Česká Třebová a velká válka 1914–1918 patří k tomu lepšímu, co jubilejní léta přinesla, a bylo by jen záhodno, aby se i regionální rozměr událostí první světové války dočkal větší pozornosti ze strany badatelů.