C.k. důstojníci padlí roku 1866

Jaroslav DVOŘÁK

Libellus honoris c. k. důstojníků padlých ve válce roku 1866

Vydáno vlastním nákladem, Hradec Králové 2011, 261 s., 465 Kč.

Prusko-rakouská válka z roku 1866 byla posledním velkým vojenským konfliktem na českém území, klíčová bitva u Hradce Králová má status druhé největší bitvy 19. století. Význam celého konfliktu, jak pro následný vývoj rakouského soustátí, tak evropských dějin jako celku, jistě netřeba opakovat. S tím ale paradoxně koliduje spíše rezervovaný zájem, který české dějepisectví událostem horkého léta 1866 v minulých desetiletích věnovalo. Vedle dnes již antikvované popularizační knihy Otto Urbana existuje v podstatě jediná moderní relevantní práce, a to obsáhlý titul Pavla Běliny a Josefa Fučíka z roku 2005. Oč větší je mlčení historiografie akademické, o to aktivnější se jeví dějepisectví regionální. Odvrácenou stranou této nemalé publikační aktivity však bývá ne zcela vyrovnaná úroveň jednotlivých příspěvků.

Anotovaná kniha Jaroslava Dvořáka, jež vyšla autorovým vlastním nákladem při příležitosti 145. výročí bitvy u Hradce Králové, přitom do kategorie neoficiálního vlastivědného bádání patří. Přitom ale svým tématem vybočuje. Jejím obsahem není další vypsání průběhu válečných operací, ale klade si cíl mnohem ambicióznější: zmapovat jména a počty důstojníků rakouské armády, kteří přišli roku 1866 v císařských službách o život. Už z toho důvodu je na místě věnovat Dvořákovu titulu zvýšenou pozornost.

V úvodu autor odkazuje na fakt, že ačkoliv práce obdobného charakteru pro pruskou stranu vyšla již roku 1870, pro vojsko rakouské relevantní jmenné seznamy padlých chybí, neboť vytvořit přesný a úplný soupis bylo velice složité už pro kompetentní instituce bezprostředně po válce. Úskalí oficiálních rakouských dokumentů Dvořák detailně představuje v pasáži o pramenech a literatuře. Tato skutečnost je také důvodem toho, proč kniha mluví pouze o důstojnících, protože zachytit masu řadových vojáků je s ohledem na prameny v podstatě nemožné a většina padlých proto zůstává až na výjimky bezejmenná.

Hlavní obtíž takto zaměřeného výzkumu Dvořák vidí ve skutečnosti, že hlášení o padlých, raněných a nezvěstných, z nichž vycházely oficiální zprávy generálních štábů i většina následující produkce, byla neúplná, nepřesná, mnohdy až zmatečná. V první fázi nadto pouze v podobě odosobněných čísel. Tyto problémy se týkaly především Rakouska, jehož ztráty v bojích byly největší. Na příkladě oficiálních seznamů z let 1866 a 1867 Dvořák dokládá, jak byly tyto dokumenty postupně doplňovány i jak rostla nepřehlednost jejich svědectví (např. uvádění hodností, přepis neněmeckých jmen apod.). Ve snaze získat komplexní a pravdivý obraz proto autor údaje oficiálních statistik doplňuje o data z kronik a pamětních knih jednotlivých pluků, využívá také matriky a  funerální památky.   

Výsledek této heuristické činnosti pak představuje gros knihy. Ve dvou kapitolách autor přináší medailonky padlých rakouských důstojníků, rozlišuje přitom případy jednoznačně doložené i případy sporné či neverifikovatelné. Kapitola první přináší 952 jmen, kapitola druhá pak 40. Struktura hesel je jednotná, řazení alfabetické. Pokud je to možné, každý medailonek obsahuje údaje o jménu a příjmení padlého, jeho hodnost, jednotku, srážku, kde padl či byl zraněn, místo pohřbu, případně i další podrobnosti o jeho vojenské kariéře či osobním životě. Údaje v textu doplňují poznámky pod čarou, za každým heslem je navíc odkaz na použité zdroje. Obsáhlost některých medailonků pak svědčí o autorově píli, poctivosti a entuziasmu. Ostatně práce na textu trvala cca 15 let. V textu snesená data posléze přehledně shrnuje z různých úhlů pohledu několik tabulek statistického rázu. Přidanou hodnotou je také četný obrazový materiál v podobě portrétů, tabel padlých či náhrobků. Knihu doplňuje soupis zkratek a použitých pramenů i literatury.  

Zásluhou Jaroslava Dvořáka se podařilo vrátit do tématu války roku 1866 to nejdůležitější – konkrétního člověka. Ačkoliv lze knize vyčítat některé formální, metodologické a řemeslné nedostatky, nejedná se o nic fatálního. Autorova práce, kterou odvedl bez institucionální záštity či grantové podpory, si naopak zaslouží uznání. Případný despekt v tomto případě není na místě. Kniha vystupuje ze stínu běžné regionální produkce a proto by byla škoda, kdyby zapadla v obvyklé šedi. Dvořákova „knížka cti“ má totiž potenciál stát se užitečnou pomůckou dokonce i pro s tématem dobře obeznámené čtenáře.