Archeologie prusko-rakouské války z roku 1866

Matouš Holas: Archeologie prusko-rakouské války z roku 1866. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2019, 149 s. ISBN 978-80-7465-370-4.

Třebaže se prusko-rakouská válka z roku 1866 netěší největšímu zájmu vojenských historiků, přece jen jistá badatelská tradice existuje. Zároveň však platí, že válečné léto 1866 bylo studováno takřka výsadně optikou vojenskou a politickou. Snad až do omrzení se rozebíraly předpoklady, příčiny, průběh, chyby a důsledky diplomatických jednání i vojenských operací, avšak ztratilo se to hlavní – člověk, na jehož bedra tíže války dolehla. K proměně dosavadního úhlu pohledu by mohla přispět útlá, avšak inspirativní kniha Matouše Holase z Univerzity Hradec Králové, který se dívá na problematiku války roku 1866 vskutku netradičně – z pozice archeologie, jejích pramenů a pracovních metod.

Cílem Holasovy práce je nabídnout vhled do možností, které archeologie vojenským dějinám nabízí. Publikace je prvním ucelenějším uchopením problematiky touto optikou, což je třeba mít při četbě na paměti. Autor sám úvodem správně konstatuje, že archeologie se doposud tématem války roku 1866 příliš nezabývala, a nehledě na tematické zřetele oboru, směřující stále spíše ke starším epochám, limitem je také fakt, že archeologické práce se dnes omezují de facto na tzv. záchranný výzkum. Proto Holasova kniha čtenáři předkládá poznatky z výběrových starších průzkumů a poté z aktuálních nedestruktivních prospekcí, obojí pak bylo zaměřeno primárně na východočeská bojiště. S ohledem na tyto okolnosti si Matouš Holas logicky neklade větší ambice, než přehledně představit interpretace získaných dat a nastínit tak směr dalšího výzkumu. Můžeme předeslat, že i to je ovšem novum, které před studiem prusko-rakouské války 1866 otevírá nové obzory.   

Holas nejprve resumuje příčiny válečného konfliktu a průběh sedmitýdenního tažení z roku 1866, dále představuje historii archeologického studia bitevních polí s důrazem na 2. polovinu 20. století a především současnost. Z jeho líčení plyne, že takto zaměřené studium, třebaže v našem prostředí stále s puncem novosti, přestavuje v globálním pojetí etablované badatelské pole, a ukazuje se, že i české prostředí má k jeho zušlechtění čím přispět. První kapitola je věnována bazálnímu archeologickému tématu, problematice válečných hrobů. Holas předestírá, že doposud neproběhl rozsáhlý koordinovaný mezioborový výzkum válečných hrobů z roku 1866, přitom kombinací antropologických, archeologických i historických poznatků lze dojít k novým interpretacím. Autor nejprve přibližuje okolnosti vzniku a průběhu budování vojenských hrobů z prusko-rakouské války, kdy ukazuje, jak složitý to byl s ohledem na okolnosti proces, a upozorňuje též na různá specifika těchto pohřbů. Na příkladě zahraničních analogií Holas vykresluje přínos, jaký může archeologické studium válečných hrobů pro poznání minulosti přinést. Podobně osvětluje i klady bádání antropologického, kdy se věnuje nejen pracovním postupům současné antropologie coby vědní disciplíny, ale také přibližuje postřehy současníků, co se týče raněných i padlých vojáků. Podstatnou část Holasova výkladu tvoří analýza artefaktů, nalezených ve válečných hrobech či terénních depresích, kam se dostaly v průběhu bojů či během ústupu vojska. Zároveň však upozorňuje na fakt, že mnohdy je výpovědních hodnota těchto předmětů – především z muzejních sbírek – výrazně limitovaná, neboť (především u akvizic ze starších dob) často postrádáme informace o patřičném nálezovém kontextu. Součástí výkladu je i přiblížení organizační struktury, výzbroje a výstroje rakouské i pruské armády: tyto v literatuře obligátní, ale často disparátní až samoúčelné pasáže se naopak v Holasově textu stávají integrální oporou výkladu. Autor tak vhodně ilustruje, jak mohou tyto znalosti přispět k bližší identifikaci padlých, což demonstruje konkrétně na hromadném hrobě, odkrytém v České Skalici v roce 2003. V neposlední řadě zde ukazuje i možnosti, které přináší kombinace archeologických a historických poznatků.

V další kapitole se Matouš Holas zaměřuje na terénní relikty z války 1866. Činí tak na příkladě bojiště u Hradce Králové a zde dochovaných pozůstatků po polním opevnění rakouského dělostřelectva, které 3. 7. 1866 chránilo střed a pravé křídlo Benedekovy armády. I zde nejprve představuje organizaci, výstroj a výzbroj rakouského dělostřelectva, inženýrského a ženijního sboru i proces budování a podobu dělostřeleckých opevnění.  Podrobně přibližuje také postavení rakouské artilerie na výšinách v okolí obce Chlum u Hradce Králové a postup i výsledky archeologické prospekce těchto lokalit. Inspirativně přitom ukazuje na možnosti, ale také limity historických a mapových pramenů i terénního studia. Zajímavé je např. Holasovo konstatování větší přesnosti pruských mapových podkladů ve srovnání s rakouskými. Poslední kapitola je pak věnována problematice detektorového průzkumu bitevního pole. Zde – na konkrétním příkladu bojiště u Náchoda – Matouš Holas upozorňuje na potenciál metody, kterou obvykle spojujeme spíše s amatérskými prospektory, kdy je cílem vyhledání použitého střeliva a zisk informací o jeho prostorovém a kvantitativním rozložení. I zde je třeba kombinovat poznatky z terénu s informacemi z historických pramenů, které tak mohou být verifikovány, ale i nově doplněny. V závěru knihy Matouš Holas jednak resumuje závěry, k nimž dospěl, jednak – a to je neméně podstatné – nastiňuje i nabízející se směr dalšího bádání. Kniha zahrnuje také obligátní seznam použitých pramenů a literatury, anglickojazyčné resumé a především cenný kombinovaný jmenný, místní a věcný rejstřík. U práce archeologického zaměření nepřekvapí bohatá obrazová příloha.

Kniha Matouše Holase je cenná svým archeologickým zaměřením, které přináší dosavadnímu bádání nové podněty, a to jak historii, tak archeologii. Holasův text je erudovaný, příznačný cílenou snahou o interdisciplinaritu, autor se také nebojí (v odpovídající míře) využívat analogií, čímž ukazuje, že jeho mentální obzor není omezen jen na bezprostředně studované téma. Ačkoliv je z hlediska struktury textu Holasova kniha spíše tématem volněji provázaným souborem autonomních studií, u vpravdě průkopnického počinu, jaký práce pro historiografii prusko-rakouské války 1866 představuje, nelze čekat nic jiného. Publikace Matouše Holase otevírá před studiem války 1866 nové obzory, a bylo by proto chybou, kdyby byla čtena pouze archeology, neboť i historikům má mnoho co nabídnout.