Malované zbroje na Státním zámku Konopiště

Hrbatý, Stanislav – Czajkowski, Petr, Malované zbroje na Státním zámku Konopiště. Poklady zbrojnic na hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu, Brno, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2015, 266 s. ISBN 978-80-87967-02-7.

Publikace Stanislava Hrbatého (Muzeum východních Čech v Hradci Králové) a Petra Czajkowského (Národní památkový ústav) představuje dílčí výstup širšího projektu Symboly moci či předměty sběratelského zájmu? Zhodnocení a interpretace sbírkových fondů militarií na Státních hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu, pod jehož hlavičkou již byla publikována kniha o zbrojnici ze zámku Lysice a připravována je monografie o zbrojnici ze zámku Hluboká nad Vltavou. Výmluvě tak předesílá, co představuje objekt zájmu autorů. Stanislav Hrbatý a Petr Czajkowski zaměřili svou pozornost na známý soubor militarií, deponovaný na Státním zámku Konopiště. Z tohoto souboru si oba autoři vybrali specifický fenomén malovaných zbrojí.

Proč se věnovat tomuto tématu? Jak v úvodu sami autoři konstatují, zatímco v zahraničí jsou kolekce historických zbraní a zbrojí deponovány v muzejních sbírkách, v českém prostředí je to naopak z velké části doména právě historických objektů ve správě Národního památkového ústavu. K těm nejznámějším patří sbírky na zámcích Opočno, Hluboká nad Vltavou či právě Konopiště. Tato situace je dána historickým vývojem (kolekce zbraní a zbroje tvořily cennou součást šlechtické reprezentace), a to včetně vývoje památkové péče, nese to však s sebou i určité důsledky, co se týče odborného zpracování těchto kolekcí a jejich ukotvení v badatelském provozu, který je výrazně složitější než v případě paměťových institucí muzejního typu. Zámecké sbírky militarií tak patří k nepříliš prozkoumaným fondům, přitom však mohou přinést mnohá svědectví jak o předmětem samotných, tak o tom, jakou roli hrály tyto sbírky v minulosti a co vlastně stojí za jejich genezí. Tento stav platí i pro tak významnou a známou sbírku, jako je právě sbírka konopišťská, jak zdůrazňují oba autoři.

Sbírka militarií ze Státního zámku Konopiště totiž patří k obzvláště významným souborům, a to i v mezinárodním měřítku. Její součástí je totiž konvolut rodových sbírek vévodů d´Este a markýzů Obizzi. Nejpozoruhodnější částí konopišťské sbírky je právě zmíněný soubor malovaných divadelních zbrojí a štítů, který představuje skutečný unikát. To z toho důvodu, že zbroje byly tímto způsobem zdobeny pro konkrétní účel, a nepředpokládalo se, že výzdoba vydrží delší čas. Ve světových muzeích se tak objevují především jednotliviny, většina takto dochovaných malovaných zbrojí pochází z přelomu 15. a 16. století a je především německé provenience. Naopak konopišťská kolekce zahrnuje práce výhradně italských platnéřů a pochází z mladších období.     

Kniha Stanislava Hrbatého a Petra Czajkowského je přehledně a logicky koncipována. Její první část je věnována historickému kontextu. Ještě v rámci úvodu je čtenář seznámen s historií rodů vévodů d´Este a markýzů Obizzi, následně autoři představují historický vývoj zbrojnic obou zmíněných italských rodů, včetně dějin bádání o této problematice. Stanislav Hrbatý a Petr Czajkowski tak konstatují, že dosavadní studium konopišťské sbírky militarií bylo zaměřeno hlavně na umělecky hodnotné jednotliviny, především z fondů Vojenského historického ústavu v Praze, exempláře z Konopiště pak byly využívány především jako srovnávací a typologický materiál bez hlubšího popisu. Většímu zájmu badatelů se dosud také těšila spíše estenská číst sbírky, než část obizziovského původu.

Relativně podrobně se oba autoři věnují historii obou sbírek a pramenům, ze nichž ji lze rekonstruovat. První zmínka o estenské zbrojnici pochází z roku 1508, kdy byl sepsán její soupis, velmi systematicky provedený, což umožňuje udělat si představu o tom, jak na kolekci nahlíželi tehdejší lidé. Sami autoři však za nejvýznamnější pramen o podobě a historii estenské sbírky považují inventář z roku 1787, který zachycuje soubor v době před francouzským vpádem do Itálie v roce 1796, v jehož důsledku doznala kolekce určitých ztrát. Tento inventář zároveň reflektuje podobu sbírky před jejím doplněním o soubory obizziovské a habsburské. Tuto proměnu pak odráží další inventář z přelomu let 1799-1800. Existence kolekce militarií v držení rodiny Obizzi je doložena k roku 1572. Významný je fakt, že tato sbírka nebyla fragmentována během francouzského vpádu do Itálie a uchovala se jako celek, který počátkem 19. století splynul se sbírkou estenskou. Stav obizziovské sbírky dokládá inventář, sepsaný pro potřeby dědického řízení v roce 1803. Polovina 19. století v Itálii, směřující ke sjednocení, patřila k poměrně dramatickým obdobím, čemuž paradoxně „vděčíme“ za další prameny, reflektující stav estenské sbírky militarií. Dochoval se tak inventář z roku 1848, který je výsledkem inventarizace při zařazení obizziovské kolekce do estenské sbírky. Další pramen pak pochází z roku 1859 a zachycuje seznam předmětů, určených k převozu do Vídně. To doplňuje vídeňský inventář z roku 1896. Ve výsledku tak existuje solidní korpus pramenů, který může přispět ke snahám o rekonstrukci geneze dnešního konopišťského souboru.

Další osudy sbírky jsou už jasnější. Poslední příslušník habsburské modenské sekundogenitury, František V. d´Este, zemřel ve Vídni roku 1875 a svým dědicem jmenoval synovce císaře Františka Josefa I., arcivévodu Františka Ferdinanda, který následně přijal i přízvisko d´Este. Tak se původem italské sbírky militarií dostaly na český zámek Konopiště (který František Ferdinand zakoupil v roce 1877 od Lobkoviců). Po zániku monarchie byly konopišťské sbírky spolu se zámkem vyvlastněny československým státem. Velká ztráty utrpěl soubor během druhé světové války, jak ale konstatují autoři, velkou část militarií se podařilo dohledat a navrátit na Konopiště.   

Další kapitola skýtá dobový kontext vzniku podobných souborů militarií, který tkví v italských renesančních turnajských slavnostech. Tyto hry s prvky scénického divadla a baletu, jejichž historii i společenský význam Stanislav Hrbatý a Petr Czajkowski přehledně, leč stručně nastiňují, byly pořádány jako odkaz k tradicím antického Říma a jeho triumfálních průvodů, zároveň také představovaly transformování rytířské kultury v novém kulturním kontextu. Tradice těchto slavností přitom vytrvala až do 18. století, byť samozřejmě s dalšími proměnami.

V další kapitole se autoři zabývají původem malovaných zbrojí. Stanislav Hrbatý a Petr Czajkowski shrnují, že takto vyzdobené zbroje byly téměř výhradně žoldnéřského původu, nikoliv šlechtického. Z toho soudí, že buď nebyl tento styl výzdoby považován za dostatečně reprezentativní pro elitu, a nebo že se zbroje šlechtické provenience nezachovaly. Účel výmalby pak byl podle autorů dvojí. Tím primárním bylo prosté rozlišení stran, druhý důvod představovalo právě využití takto vyzdobené zbroje v rámci scénických her. Právě zde je hledán původ konopišťské kolekce, nuance interpretací se však v dosavadní literatuře různí. Autoři tak snáší argumenty pro své mínění, že kusy dnešní konopišťské kolekce byly upraveny pro divadelní potřeby jednorázově, čili že tímto způsobem byly využity v zásadě starší, poškozené a nepotřebné části běžných zbrojí. Zbroje z Konopiště nejčastěji zahrnují ikonografii Medusy či lva, v jednom případě motiv slunce. Poslední kapitola první části knihy je proto věnována ikonografickému ztvárnění Medusy a její umělecké symbolice.

Poté následuje katalogová část knihy, která představuje konkrétní „pramenný“ materiál, tedy malované zbroje konopišťské kolekce. Hesla jsou opět logicky uspořádána a podávají základní informace o dataci, provenienci, rozměrech a váze předmětu spolu se stručným popisem a fotografií předmětu jako celku i detailu jeho výzdoby. Katalog je dělen tematicky na části, popisující přilby (33 kusů), přídavná hledí (čtyři kusy), prsní a zádové pláty (celkem 35 kusů), nárameníky (dva kusy), čelní pláty pro koně (pět kusů), dřevcové štítky (čtyři kusy) a jeden velký kruhový štít. Většina popisovaných zbrojí není opatřena výrobními značkami, resp. jsou nečitelné, autoři však z analogií usuzují nejčastěji na původ z dílen v Brescii nebo Benátkách.  

Krom obligátního seznamu použitých pramenů a literatury je publikace vybavena cenným místním a jmenným rejstříkem. Velmi cennou součástí knihy je obrazová dokumentace. Vedle vyobrazení vlastních sbírkových předmětů je text doprovázen bohatým dokumentačním materiálem v podobě dobových vyobrazení, současných fotografií exteriérů a především historických vyobrazení interiérů. Ty dávají čtenáři představu o tom, jak byly sbírky militarií v minulosti chápány, proč tyto kolekce vznikaly a jak s nimi bylo nakládáno. Pozitivem je i skutečnost, že autoři ve svém výkladu nepracují pouze s materiálem z konopišťské sbírky, ale pro dokreslení všech souvislostí neváhají využít ani širší komparační materiál z jiných sbírek.

Stanislav Hrbatý a Petr Czajkowski předložili zdařilou a přínosnou práci. Jejím primárním kladem je zpřístupnění „pramenné materie“, které je jinak badatelům s ohledem na návštěvnický provoz obtížně dostupná. Autoři zdařile přibližují celkový historický kontext konopišťské sbírky, mají solidní přehled o pramenech i odborné literatuře, katalogová část – vlastní gros knihy – je zpracována velice precizně, a to včetně grafického řešení, které se ne vždy optimálně vydaří, jak ukazuje např. zmíněná publikace o lysické sbírce militarií. Kombinace těchto faktorů tak činí výsledek úsilí obou autorů badatelsky velice přínosným. Pozitivem je však sama volba tématu. Tím, že se autoři zaměřili na fenomén malovaných zbrojí z konopišťské kolekce, je jejich kniha zajímavý nejen pro zájemce o dějiny raně novověkého vojenství, ale i pro badatele dalších historických či uměleckohistorických specializací, neboť malované zbroje s motivem Medúzy mimo jiné ilustrují odkaz antické tradice, a to v oblasti prozatím nepříliš často reflektované. Tímto přesahem činí kniha Stanislava Hrbatého a Petra Czajkowského záslužnou službu u nás obvykle velmi rigidně chápaným a pojímaným dějinám vojenství, neboť má potenciál vyvést je mimo úzký specializační rámec a vstoupit tak do hájemství šířeji pojímaných kulturních dějin. Tento typ publikací, navíc takto kvalitně provedených, tak lze jen přivítat, neboť jejich přínos je nesporný.