Dějiny Mělníka

Kilián Jan a kol., MĚLNÍK, Praha 2010, 438 s.

Kapitola čtvrtá, které se společnými silami zhostili Vladimír Mach a Jan Kilián, si klade za cíl vykreslit obraz dějin Mělníka v pestrém období pozdního středověku a počátku raného novověku, konkrétně zachycuje období, rámované tradičními mezníky let 1419 a 1618.

Doba předhusitská byla charakteristická zvýšeným pronikáním měšťanstva na venkov, dosavadní vývoj regionu však zapříčinil, že většinu půdy (až jednu polovinu) držela na Mělnicku církev, především sama mělnická kapitula. Z jejího lůny mimo jiné pocházely významné osobnosti předhusitskéhpo církevního života, arcibiskupové Zbyněk Zajíc z Hasenburka a Konrád z Vechty, kteří zde načas působili v úřadu probošta. S výjimkou rodu Berků z Dubé nezaznamenáváme v oblasti ani větší šlechtickou majetkovou doménu. Právě otázka církevního jmění se na přelomu 14. a 15. století, jak známo, stala kruciálním problémem. Ještě roku 1420 zachovával Mělník věrnost králi Zikmundovi, ale pod vlivem rozsáhlé husitské ofenzivy do středních a východních Čech na jaře roku 1421 se i Mělničtí poddali pražanům a stali se součástí jejich městského svazu. S Mělníkem je pak pevně spjata zářná kariéra Jana Smiřického, který zde byl ustanoven hejtmanem. Mělník tak byl (přes epizodický zvrat, kdy se Smiřický přidal na stranu Zikmunda) po celé období husitských válek na straně utrakvistické pravice a jako takový se svými oddíly podíl i na porážce polních vojsk v bitvě u Lipan. Zajímavostí je, že po jednáních v Basileji jediný Mělník vedle katolické Plzně přijal kompaktáta. Z husitských válek vyšlo město obohaceno, stalo se pánem nad 18 vesnicemi v okolí a dřívější ekonomická i politická hegemonie kapituly byla věcí minulosti.

I v pohusitské době mělnické elity držely za válek o kalich nastolenou politickou linii, díky čemuž město inklinovalo ke skupině kolem Hynce Ptáčka z Pirkštejna a Jiřího z Poděbrad. Právě v Mělníce se roku 1438 uskutečnila klíčová schůzka, na níž se strana pana Ptáčka přihlásila k podpoře jagellonské kandidatury na český trůn. Další sněmy se zde konaly ještě v letech 1439 a 1442. Nelze se pak divit, že za vlády krále Jiřího z Poděbrad Mělník, i přes složitou politickou situaci, hospodářsky prosperoval. To demonstruje především velkorysá přestavba mělnického chrámu sv. Petra a Pavla z let 1480-1520. Významným symbolem, jenž se opět pojil s atmosférou pohusitských časů, bylo vykoupení dědičné rychty roku 1449. Tato doba také znamenala epilog jeho lesku coby věnného města českých královen, neboť po choti Zikmunda Lucemburského Barboře Celské byla Poděbradova manželka Johana z Rožmitálu poslední královnou, která v Mělníce v letech 1471-1475 sídlila. Doba jagellonských králů byla obecně příznačná střetem mezi seběvědomými městy a šlechtou na poli hospodářském i politickém. Ani Mělník v tomto nebyl výjimkou, jak anotovaná kniha ukazuje. Události této doby byly nemálo bouřlivé, roku 1513 dokonce měšťané oblehli hrad a zajali zde sídlícího hejtmana. Době předbělohorské je věnována o něco větší pozornost než předchozímu období, což patrně vedle osobního zájmu autorů zapříčinila také skladba a vůbec dochování pramenů. V pasážích, zaobírajících se raným novověkem, se tak čtenáři nabízí mnohem větší vhled do každodenního života města i jeho obyvatel, kteří začínají houfně vystupovat z anonymity. Je jen přirozené, že nemalé pozornosti se dostává problematice stavovského povstání proti králi Ferdinandovi I. roku 1547 a vykreslení následných postihů, které ve výsledku demontovaly výdobytky českých měst z doby husitské. Uveďme, že Mělník byl účastí na rebelii potrestám pokutou 2000 zlatých z celkové sumy cca 95 000 zlatých, která byla vypočítána pro královská města, konfiskací privilegií i pozemkového majetku, nabytého za husitské revoluce a především omezením samosprávy a politické role cechů. Přesto razantní konec rozkvětu města nadchází až s vypuknutím třicetileté války. Především problematika správy města dostává v dané kapitole výrazný prostor. Čtenář je poměrně podrobně seznámen s fungováním městské rady a dalších úřadů, s městským právem a soudnictvím, obsáhle je představeno hospodaření města. Ačkoliv svědectví dochovaných pramenů nelze označit za ideální, přesto se autoři snaží postihnout hlavní trendy národnostního a náboženského vývoje města ve sledovaném období, z čehož ve výsledku vysvítá obraz předbělohorského Mělníka coby převážně českého protestantsky orientovaného města s vysoce rozvinutou humanistickou kulturou a školstvím.

Kapitola pátá, jejímž výsadním autorem je renomovaný znalec doby i tématu Jan Kilián, se věnuje bouřlivému období let 1618 až 1648. Jejím jednotícím prvkem se tak stává představení dějin Mělníka v konfrontaci s každodenní realitou třicetileté války. O kvalitě kapitoly vypovídá již fakt, že Jan Kilián se při jejím zpracování mohl opřít o svou starší monografii Město ve válce, válka ve městě. Mělník 1618-1648. Výmluvný prolog k událostem, tvořícím gros této kapitoly, představuje již epizoda přepadení pšoveckého augustiniánského kláštera mělnickými měšťany z roku 1611. Velká část výkladu se z podstaty věci stáčí k tématu přítomnosti vojenského živlu ve městě, ať už jde o vojska císařská, saská či švédská. Nelze opět nevzpomenout na starší autorovy práce, jež jsou zde přímo i nepřímo zúročeny. Kiliánovo líčení je poměrně podrobné, leč vyvážené, s odpovídajícím ukotvením v obecnějším kontextu, což je zvláště u tématu třicetileté války nutností. S problematikou války a vojenského kvartýru se pak přirozeně pojí i zájem o městkou ekonomiku, což je navíc oblast poměrně dobře podchycená prameny. Logickým tématem 1. poloviny 17. století je také náboženská otázka. Jak Jan Kilián shrnuje, Mělník lze nejpozději od roku 1628 považovat v důsledku rekatolizačních snah za ryze katolické město (opomenout tu nelze tlak vycházející z liechtenštejnského panství), zatímco mělničtí nekatolíci, kteří odmítli konvertovat, nalezli azyl především ve Freiberku, Drážďanech, Žitavě či Pirně. Přes veškeré zvraty třicetileté války se však dle všeho razantně nezměnilo národnostní složení Mělníka, jenž zůstal nadále dominantně českým městěm. Autor pak v dalších pasážích pojednává o mělnických elitách 1. poloviny 17. století (oproti období předchozímu upozorňuje na výraznou roli mělnického děkanství), o každodenním životě ve městě během válečných let i kulturním životě města.

Obě kapitoly, za jejichž společný jmenovatel lze s jistým zjednodušením označit stýkání a potýkání mezi katolickou a nekatolickou podobou křesťanského světonázoru, souhrnně vzato nabízejí velmi solidní představu o životě, radostech a strastech obyvatel Mělníka dané doby a na konkrétních příkladech přehledně ilustrují hlavní soudobé trendy. Třebaže autorskou pozornost nelze označit za zcela vyváženou (poměrně zkrátka tu přišlo především období pozdního středověku), výsledný obraz je bezpochyby dostatečně reprezentativní a svůj účel plní.