Dějiny břevnovské farnosti Bonifáce Holuba

Bonifác Holub: Paměti farnosti u Svaté Markéty v Břevnově a blízkého okolí

K vydání připravili Ondřej Koupil a Anselm Skřivánek, Praha, Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty 2014, 202 s., ISBN 978-80-86882-20-8.

Anotovaná kniha je 21. svazkem ediční řady Pietas benedictina, vydávané nakladatelstvím Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Břevnově, a svým čtenářům přináší vylíčení dějin farnosti sv. Markéty v Břevnově, sepsané na konci 19. století tamním farářem Bonifácem Holubem. Původní Holubova práce vyšla v roce 1890, text předkládaný je jeho reprintem, doplněným editory Ondřejem Koupilem a Anselmem Skřivánkem o přínosné úvodní studie, upřesňující poznámky a vysvětlující komentáře.

Anselm Skřivánek tak na úvod předestírá kontext doby, života a působení Bonifáce (vlastním jménem Jana) Holuba v břevnovsko-broumovském opatství, které tehdy formálně tvořilo dvojklášter. Jan Holub se narodil v roce 1847 v Doksanech, v roce 1868 se stal novicem v Břevnově a obdržel řeholní jméno Bonifác. Věčné sliby Holub složil v roce 1872 a mezi lety 1878-1885 působil na faře v Metličanech u Nového Bydžova v královéhradecké diecézi, následně se od roku 1885 stal farářem v Břevnově, kde zůstal až do roku 1897. Závěr své kariéry strávil Bonifác Holub (od roku 1916 senior břevnovského konventu) opět v Metličanech, kde v roce 1923 zemřel. Zároveň na pozadí života Bonifáce Holuba Anselm Skřivánek nabízí vhled do života břevnovsko-broumovského konventu na přelomu 19. a 20. století, včetně jeho vrcholné novověké etapy za opata Johanna Nepomuka Rottera (1844-1886), kterou Holub ještě zažil.

Anselm Skřivánek s Ondřejem Koupilem následně představují Bonifáce Holuba jako spisovatele, analyzují jeho dílo a zasazují ho do dobového diskursu. Holubovu literární práci oba editoři hodnotí jako doklad pozdní fáze domácího klášterního dějepisectví, ovlivněného formální stylizací (předgollovské) historiografie 19. století. Podle struktury textu Bonifác Holub vědomě navazoval na práce svých proslulých předchůdců, břevnovsko-broumovských dějepisců Jeronýma Růžičky a Romualda Schramma, ozývá se tu i vliv spřízněných benediktinských historiografů Magnoalda Ziegelbauera, Bonaventury Pitera a Bedy Dudíka. Při hodnocení Holuba jako historika je zajímavá i skutečnost, že Holub udržoval úzké kontakty s historikem Václavem Vladivojem Tomkem, o jehož Dějepis města Prahy se často opíral. Tiskem byly z Holubových prací za jeho života vydány jen dvě menší knihy (Paměti břevnovské farnosti a historie libockého vikariátu) a jeden článek o břevnovském opatství. Paměti farnosti u sv. Markéty byly v recenzi příznivě hodnoceny Františkem Vackem a reflektovali je ve svých obsáhlých dílech např. František Krásl s Janem Ježkem či Antonín Podlaha.

Osou Holubových Pamětí jsou dějiny vlastního Břevnova a jeho okolí. Autor na první pohled překvapivě věnuje jen minimální prostor břevnovským expoziturám, což editoři vysvětlují počínajícím nacionálním štěpením uvnitř břevnovsko-broumovského konventu, kdy byl Břevnov většinou národnostně český, zatímco v Broumově tvořili naopak většinu Němci. V 55 krátkých paragrafech soustředěných do tří kapitol Bonifác Holub pojednává o dějinách Břevnova od počátků v roce 993 až do 80. let 19. století. Věnuje se tak klíčovým okamžikům břevnovských dějin, významným osobnostem a světcům, kteří jsou s jeho historií spojeni, i posvátným či památným místům v okolí kláštera. Zaměřuje se na výkon duchovní správy břevnovskými mnichy s důrazem na 18. a 19. století, jeho pozornosti neunikly ani památky v okolí Břevnova, čímž jeho text slouží jako jakýsi ”turistický průvodce.” Holub podniká jen ojedinělé výlety do celozemských dějin, nejčastěji se dotýká dění v Praze. Jako dodatek je zařazen popis chrámu sv. Markéty v Břevnově, posloupnost tamních opatů od roku 993 a duchovních správců od roku 1652. Je samozřejmé, že většina textu především ze starších dějin je dnes již zastaralá (Holub např. považuje tzv. Pěti svatých bratří za břevnovské mnichy), jelikož Bonifác Holub nepřekročil obzory své doby a stavu. Zde ovšem dobře slouží poznámky, ve kterých Ondřej Koupil jakožto editor uvádí Holubovy údaje v soulad se stávajícím historickým poznáním. Naopak přínosným pramenem jsou Holubovy Paměti pro dobu, kterou již sám zažil.

Jaký je tedy smysl reedice Holubova textu z roku 1890 v dnešní době? Editoři uvádějí knihu jako titul vhodný pro milovníky lokální historie. To je nepochybně rozměr, který může kniha splnit, neboť právě s časovým odstupem může být poutavé nechat se Bonifácem Holubem provést po již zaniklých místech. Ostatně, řečeno slovy moderní historiografie, Bonifác Holub pojímal Břevnov a břevnovskou farnost jako místo paměti, což je optika, kterou posiluje i pečlivá výprava knihy, doplněná o velké množství dobových vyobrazení, rytin i atmosferických fotografií z konce 19. století. Domnívám se však, že nové vydání Holubových Pamětí břevnovské farnosti není bez ceny ani pro historické bádání. Holubova kniha totiž představuje součást specifické kapitoly dějin dějepisectví, a sice historiografie stojící na pomezí dějepisectví konfesijního a protokritického. Této problematice dosavadní bádání po mém soudu nevěnuje odpovídající pozornost, přitom i tento směr ve své době formoval historické povědomí velké části populace. Předkládaná kniha Bonifáce Holuba tak vhodně doplňuje nedávno v témže nakladatelství vydané dějiny břevnovského kláštera z pera Jeronýma Růžičky.