Lužičtí Srbové v prusko-rakouské válce 1866

Zuzana BLÁHOVÁ-SKLENÁŘOVÁ – Vojtěch KESSLER, ... a proti těmto slovanským bratřím teď musím bojovat. Lužičtí Srbové v prusko-rakouské válce 1866, Praha 2021, 185 s., ISBN: 978-80-907972-0-8; 978-80-907433-5-9

Zájem o aktérskou válečnou zkušenost, v západoevropském dějepisectví již před dekádami zakořeněné téma v důsledku úspěšného proudu tzv. „new military history“, proniká v posledních letech výraznou měrou také do historiografie domácí.[1] Přispělo k tomu bezpochyby nedávné, nejen mediálně vděčné jubileum první stoleté války, jehož výsledkem byla enormní publikační aktivita zaměřená na vzpomínkové prameny reflektující léta 1914–1918. Tento trend ovšem nezašel na úbytě a zájem o prožitky konkrétních účastníků válečných konfliktů se postupně rozšiřuje i na další historické epochy. Výjimkou není ani prusko-rakouská válka z roku 1866.

Přesně na toto pole vstoupila publikace, připravená archeoložkou a etnoložkou Zuzanou Bláhovou-Sklenářovou (Univerzita Karlova/Univerzita Hradec Králové) a historikem Vojtěchem Kesslerem (Akademie věd ČR). Vojtěch Kessler je etablovaným badatelem, zabývající se historií válečného roku 1866 a dějinami každodennosti, iniciační zásluha a fundamentální podíl práce na vzniku knihy však náleží Zuzaně Bláhové-Sklenářové. Ta již v roce 2018 seznámila odbornou veřejnost s dopisy saských a pruských vojáků, popisujících kampaň z léta roku 1866, tak jak byla tato soudobá svědectví publikována ještě v letech 1866/1867 na stránkách lužickosrbského tisku.[2] Potenciál, který tyto dopisy vojáků lužickosrbské národnosti skýtají, se pak oba autoři ve vzájemné spolupráci rozhodli přetavit v obsáhlejší monografii. Jejího vydání se příznačně ujaly Společnost přátel Lužice a Komitét pro udržování památek z války roku 1866.

Zuzana Bláhová-Sklenářová a Vojtěch Kessler čtenářům ve své knize předkládají komentovanou (popularizační) edici těchto dopisů účastníků prusko-rakouské války, publikovaných především na stránkách týdeníku Serbske nowiny, vydávaného v Budyšíně Janem Arnoštem Smolerem. Ačkoliv jejich úvahy původně směřovaly k bilingvní podobě publikace, tedy v české a hornolužickosrbské jazykové mutaci, záměr se nepodařilo realizovat,[3] a kniha tak přináší toliko českou variantu (v překladu Bláhové-Sklenářové). Jakkoliv monografie obsahuje náležitý odborný aparát, autoři dílo projektovali jako přístupné nejen odborníkům, ale i širší laické komunitě zájemců o historii válečného roku 1866, což je při oblibě, které se téma alespoň ve východních Čechách těší, jistě legitimní úvaha.

Tomu se pak pokusili jít naproti i koncepcí a strukturou celého výkladu. Zatímco v nedlouhé předmluvě a úvodu seznamuje Zuzana Bláhová-Sklenářová čtenáře s genezí  textu, resp. autorského záměru, a letmo i s charakterem hlavního pramene, poté následuje několik poměrně obsáhlých dílčích odborných kapitol, jejichž smyslem je poskytnout oporu při četbě vlastní edice v podobě doplnění širšího kontextu. Vojtěch Kessler tak na výbornou splnil nelehký úkol pojednat přehledně o příčinách, průběhu, důsledcích a významu prusko-rakouské války z roku 1866. Následně Zuzana Bláhová-Sklenářová shrnula dějiny lužických Srbů a poměry, v jakých národ, rozdělený mezi dva státy, zastihlo vypuknutí války. Podrobně zde představuje celou akci sbírání a publikování válečných zážitků z tažení, stejně jako periodika, v nichž byly tyto dopisy zveřejňovány, i osobnosti jejich redaktorů. V další kapitole pak táž autorka sledovala odraz válečných událostí z léta roku 1866 v lužickosrbské literatuře. Samostatnou pozornost Bláhová-Sklenářová věnovala také samotným dopisům lužickosrbských příslušníků saské a pruské armády.

Tyto pasáže tak představují jakýsi úvod k vlastní edici, které následuje poté. Jedná se o stěžejní část celé knihy. Slovo zde dostává osm účastníků vojenského tažení z roku 1866, přičemž některá svědectví jsou poměrně stručná, jiná obsáhlejší. Všechna však přináší zajímavé informace, počínaje vojenskou každodenností a vhledem do duševního rozpoložení vojáka, až po cenný popis toho, co pisatele zaujalo jako neobvyklé ve vztahu k poměrům jemu známým. Ilustrován je zde v literatuře nepříliš akcentovaný rozměr vojenského tažení jakožto formy rozšíření lidských obzorů. Vedle zážitků, které lze snadno čekat, tedy např. emoce spjaté s tažením do války a fyzickým i psychickým strádáním, které tažení přinášelo, se tak v dopisech objevují i pasáže unikátnější v podobě srovnání českých a německých měst a podobné snad až etnografické postřehy. V tomto směru vynikají především vzpomínky saských vojáků Pětra Manjy a Jana Mikanje. Jelikož také oba vojáci soužili u stejného útvaru, mají jejich svědectví i přínosný komparativní charakter.

Přidanou hodnotu edice představuje doprovodný aparát. Text doprovází jak bohatý obrazový materiál (jakkoliv někdy spíše ilustrativního charakteru), tak především poznámkový aparát, s nímž si Zuzana Bláhová-Sklenářová a Vojtěch Kessler dali zjevně nemalou práci. Poskytují tak čtenáři mnohdy potřebné vodítko k tomu, aby mohl pohodlně sledovat autentický text vzpomínek, bez toho, aby byl nucen hledat doplňující kontext. Podobnou roli opory sehrávají i mapky, které nechali oba autoři na základě zpracovávaných pamětí lužickosrbských vojáků sestavit a které tak přehledně ukotvují líčení pamětníků v prostoru. Samozřejmostí je seznam použitých pramenů a literatury, ocenit je ovšem třeba zařazení slovníčku potenciálně méně známých či jinak problematických pojmů a také jmenný a místní rejstřík. Na závěr autoři zařadili ještě relativně obsáhlou tematickou přílohu v podobě seznamu raněných, padlých a nezvěstných lužickosrbských vojáků, tak jak byl publikován na stránkách Serbských nowin roku 1866.            

Lze shrnout, že přičiněním Zuzany Bláhové-Sklenářové a Vojtěcha Kesslera se nám dostalo inspirativní, třebaže na první pohled možná nenápadné knihy, která však bezpochyby obohacuje dosavadní bádání na poli historie prusko-rakouské války z roku 1866. Vyplývá to ze samé podstaty předkládaného pramenného materiálu, jak samotných autentických svědectví o každodenních poměrech během tažení v létě roku 1866, tak toho, že jejich autoři, ač jedné národnosti, sloužili během válečné kampaně na znepřátelených stranách, v řadách armády pruské a saské. To nabízí nejen zajímavý komparativní materiál, ale také nevšední optiku, jak na prusko-rakouskou válku nahlížet. Kniha Zuzany Bláhové-Sklenářové a Vojtěcha Kesslera vrací hlas příslušníkům jednoho malého národa, pro něhož byl konflikt z roku 1866 obzvláště specifický, a připomíná nám, že označení prusko-rakouské válka, jak vojenský střet již tradičně označujeme, je sice zažité, ale v řadě ohledů nepřesné, snad až nespravedlivé.