80 dnů v pruském zajetí a bitva u Trutnova
Hieronymus ROTH
Osmdesát dnů v pruském zajetí a bitva u Trutnova 27. června 1866
Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Trutnov 2011, 52 s., 70 Kč.
Útlá publikace přináší český překlad osobních vzpomínek někdejšího trutnovského starosty, JUDr. Hieronyma Rotha, na prusko-rakouskou válku roku 1866. Rothovy memoáry vyšly (po předchozím publikování v novinách) tiskem již roku 1867 a pro svůj úspěch se dočkaly řady dalších vydání ještě během 19. století. Český překlad vychází z vydání z roku 1884.
Hieronymus Roth se narodil roku 1826 ve Vilémově u Chomutova a v letech 1845-1850 vystudoval filosofii a práva na pražské univerzitě. Právní praxi vykonával od roku 1863 právě v Trutnově, kde se brzy stal činnou osobností veřejného života: byl zvolen do zemského sněmu, jmenován do říšské rady, stal se i starostou Trutnova. V tomto úřadě setrval až do roku 1873, kdy rezignoval a přestěhoval se poblíž Vídně, kde roku 1897 zemřel. Na Rothových bedrech tedy plně spočívalo řešení veškerých problémů, které Trutnovu horké léto 1866 přineslo, což z něho činí cenného informátora.
Celým textem se vine proklamovaná snaha autora uvést informace o válečných událostech na pravou míru. O nutnosti korekce obecného povědomí, jež bylo jak v Rakousku, tak v Prusku překrouceno až k nepoznání, hovoří už samotný úvod. Roth nejprve shrnuje hospodářský význam Trutnovska, popisuje jak místní poměry zasáhlo očekávání nadcházející války, zdůrazňuje nedostatek úředních zpráv a propozic. Bylo by chybou pokládat to za autorův alibismus, neboť podobné doklady známe i z jiných míst. Obecně tyto pasáže nabízejí cenný vhled do každodenního života ve stínu očekávání vojenského vpádu.
Jak známo, rakouské velení zprvu očekávalo příchod pruského útoku ze Slezska, branná moc se tedy soustředila v zázemí olomoucké pevnosti. V samotném Trutnově tak operoval jen menší vojenský oddíl. K vyhlášení války došlo 21. června. Následně byly uzavřeny hranice a Roth vzpomíná na prudké zhoršení nálady obyvatelstva, vlivem šířící se paniky a šeptandy o chování Prusů v Sasku. Zprávy o pohybech obou vojsk byly podle Rothova svědectví naprosto zmatečné, což městské představitele pohnulo k osobní obhlídce terénu. Solidní obeznámenost se situací je z pamětí dobře patrná.
Roth věnuje logicky velký zřetel bitvě u Trutnova, jež jako jediná přinesla Rakousku vítězné vavříny, cennější je však jeho svědectví o kooperaci samosprávy s Prusy po obsazení města. Detailně popisuje boje a zmatek ve městě, pruské rekvírovací nároky i postupy, chování pruských důstojníků a vojáků. Zmiňuje pruské překvapení ze střetu a následné nepřátelské naladění vůči obyvatelstvu, což staví do kontrastu se vstřícností Trutnovských stran rekvizic. Roth naopak pranýřuje konkrétní pruské přečiny. Sám se přitom údajně ocitl v nebezpečí a prý zvažoval útěk, který však zavrhl z obavy o rodinu i město. Tady jsou samozřejmě na místě úvahy o autostylizaci. V opozici vůči pruskému tisku označuje Roth za lživé tvrzení, že měšťané vojáky vlákali do léčky a napadli je střelbou a litím vroucí vody z oken. Této klíčové kauze věnuje nemalý prostor. Právě vymezení vůči pruské verzi událostí, přejímaných paradoxně i v Rakousku (viz kniha Karla Sabiny z roku 1868), je podle dikce zřejmou motivací Rothova textu.
Trutnovské události měly pro Rotha samotného velmi fatální důsledky, neboť byl spolu s dalšími předními občany města Prusy zadržen a deportován do věznice v Hlohově. Tyto pasáže jeho vzpomínek, líčící detailně všechny peripetie, představují velice emotivní a poutavé vyprávění. Zaujme především Rothovo tvrzení, že celá akce byla dopředu připravena a údajné léčka ve městě měla být jen záminkou. Smysl akce vidí v napravení reputace pruské armády po porážce u Trutnova. Jako právník pak upozorňuje na pochybení pruského soudnictví, jelikož Trutnovští dleli ve vězení až do poloviny září, bez toho, aby byli obviněni a vyslechnuti. Perličkou je, že spolu s trutnovskými radními byl uvězněn také mechanik William Kershaw, k jehož propuštěním došlo až po opakovaných urgencích anglické vlády.
Publikace tak přináší podnětné svědectví o každodenním životě v 19. století ve stínu válečných událostí a seznamuje s jedním nevšedním lidským osudem. Rothův text výmluvně dokládá možnosti a limity dobové informovanosti a zároveň demonstruje fungování a podobu soudobé propagandy. A to jak sám o sobě, tak díky odkazům na materiály pruské, vůči nimž se vymezuje. V tomto ohledu význam díla přesahuje regionální rámec, jeho zpřístupnění širšímu okruhu čtenářů je proto jistě záslužné.