Zlato Arkony
Zlato Arkony 1 – Juraj Červenák
Zbav nás řádění Seveřanů, ó Pane... To byla slova, která počínaje sklonkem 8. století zněla modlitbách větší části raně středověké Evropy. Evropy, která po prvních neblahých zkušenostech s napětím očekávala, kdy se opět rozezní zvony na poplach poté, co se z mlh vynoří drakkary s dračími hlavami na přídích. Čtenáři fantasy však mohou naopak začít jásat, neboť jim dračí lodě zvěstují tolik očekávaný návrat oblíbených hrdinů Rogana a Goryvlada.
Aktuální román Juraje Červenáka navazuje chronologicky na události, vylíčené v předchozí trilogii Černokněžník. Čtenář je tak autorem uveden do doby na prahu 9. století, kdy Evropa na jedné straně zažívala slavné (i méně slavné časy, bráno např. z pohledu Sasů), personifikované ve jméně Karla Velikého, na straně druhé musela čelit výbojům bojovných skandinávských Vikingů. To představuje ve zkratce vděčný historický kontext, do něhož umisťuje Červenák svůj příběh. Jak napovídá už sám název, jeho děj se odehrává na pobřeží Baltského moře, kde stávalo až do 12. století slovanské hradiště Arkona s významnou svatyní boha Svantovíta. Zároveň toto území představovalo příslovečný trn v oku jak pro vládce Saska, tak pro dánské krále. Dějiny zdejších polabských Slovanů tak byly vždy bohaté na válečné události, při nichž tekla krev proudem. Inu, zázemí pro hrdinskou fantasy jako stvořené, ani si netřeba moc vymýšlet.
Čtenáře hned zkraje navnadí na patřičnou notu tradičně geniální obálka Michala Ivana, bez níž už si asi málokdo dovede Červenákovy knihy představit. Není divu. Atmosféra potemnělé oblohy, rozbouřeného vodstva, na jehož hladině se jen stěží drží dvě lodě, přičemž jedné dominuje hrůzostrašná lebka draka, ozdobená věncem lebek lidských, druhé zas rudé světlo Krvavého ohně, linoucí se z očí Černokněžníka, napínajícího avarský luk... To musí zákonitě okamžitě rozproudit krev v žilách každému. Za ilustrátorem však nezaostává ani spisovatel, jenž neztrácí čas a hned meškání vrhá čtenáře přímo do děje. Ten se tak nestačí ani rozkoukat, o to snáz se ale může vcítit do postav, jejichž osudy začíná sledovat a které právě probudilo ze spánku varovné troubení rohů strážců. S hradištěm Volgost se přimtom čtenář sotva stačí seznámit natolik, aby pochopil kdo připlul pod jeho hradby, a již je hradiště samo v plamenech a jeho kníže Bratimír mrtev. Události se valí kupředu stejně rychle jak nebohý čtenář obrací stránky. Přichází seznámení s knížetem Štětína Kručinou, který je ovšem už jen stínem někdejšího válečníka, jenž nyní utápí v medovině svůj žal ze ztráty syna, kterého mu vzali ti strůjci pádu Volgostu. Relativně dlouho si netrpělivý čtenář počká na příchod Rogana a Goryvlada, kteří se mu mají stát na této cestě průvodci a mají ho informovat o tom, co se vlastně děje. Žrecové z Arkony totiž čelí smrtelnému nebezpečí. Hradiště padlo do rukou démonických Seveřanů, kníže Arkony zemřel a hradby svatyně jen stěží odolávají útokům magie i vojska. Volání o pomoc se doneslo až na vzdálenou Kančí horu a mocný černokněžník neváhal ho vyslyšet. Zdá se však, že podivní bělovlasí cizinci budou i nad jeho síly. Roganovým úkolem je proto nejprve postavit na nohy knížete, topícího se v žalu, smířit ho s úhlavním nepřítelem, vládnoucím ve Volinu, a přesvědčit tradičně znesvářené polabské Slovany o nutnosti táhnout za jeden provaz, aby byla vůbec naděje, že Arkona a Svantovítova svatyně bude zachráněna.
Celý děj knihy je vlastně „jen“ úvodem. Avšak úvodem nadmíru poutavým a napínavým. Rogan řeší během počínajícího tažení celou řadu těžkostí a dva knížecí kohouti na jednom smetišti mu situaci vůbec neusnadňují. Nadto, hned první střet s álfy (neboť to je skutečná identita skandinávských démonů) ukáže, že jsou Roganovi a Goryvladovi více než rovnocennými protivníky. A když se na jejich stranu postaví i vikingští žoldnéři, mají slovanské voje hnedle hlavu v pejru. Na textu je vidět, že Juraj Červenák ušel velký kus cesty a při práci na svých „velkých“ trilogiích posbíral řadu cenných zkušeností, které teď zúročuje. Děj je totiž skvěle vyvážený, atmosféra správně kořeněná, postavy životné, jejich motivace a jednání věrohodné. Álfové jsou pak přesně tím nepřítelem, kterého Rogan potřebuje, aby se nejednalo o selanku. Vsadím se, že v některých chvílích zažijete něco, co není u fantasy četby zrovna železným pravidlem: záchvěv obav o oblíbenou postavu. Výsledkem tak nemůže být nic jiného, než spokojenost čtenáře. Na druhou stranu je třeba Červenáka pochválit i za to, že nový Roganův příběh sice zaznamenal posun v kvalitě, ne však za cenu ztráty tváře. Roganovský kánon nebyl změněn k nepoznání, dosáhl jen nové kvality. Zlato Arkony tak nevybočuje z linie původní trilogie a nebude proto působit rušivě při opakovaném čtení starších knih. Určité obavy mohlo vzbuzovat i rozdělení knihy na dvě části. Nejde ovšem o nešvar, zosobněný v domácích poměrech např. prvním vydáním Goodkindova Meče pravdy nebo Martinovy Písně ledu a ohně. Ač je první kniha Zlata Arkony nezastřeně cestou k hlavní zápletce, dílčí příběh jako takový je relativně ukončený a čtenář není ochuzen ani o poměrně grandiózní finále. Samozřejmě, to neznamená, že by pak nečekal jako na trní, kdy konečně vyjde svazek druhý. Ale život holt není peříčko. Sečteno, podtrženo, Zlato Arkony je knihou, která fanoušky Červenákovy tvorby rozhodně nezklame, ba naopak. A ty, kteří by se snad báli, že si kvůli neznalosti první trilogie musí nechat zajít chuť, můžu s klidným srdcem uklidnit. I když obeznámenost s předchozími osudy Černobohových emisarů je nepochybně k dobru věci, domnívám se, že Zlato Arkony si lze dostatečně vychutnat i bez toho.
Kniha také obsahuje bonus v podobě vítězné povídky ze soutěže Napiš si svého Rogana. Jejím vítězem se stal i u nás poměrně známý slovenský autor Rastislav Weber s textem nesoucím název Krvavá volba. Hodnocení této povídky není lehké. Jakkoliv sympatická je Červenákova nabídka půjčit svého hrdinu i jiným autorům, potažmo pak možnost výsledek v jeho knize publikovat, nemůžu se zbavit dojmu, že je to záměr spíše kontraproduktivní. Čtenář tak je nutně konfrontován se dvěma různými autorskými styly, přičemž autor povídky už s ohledem na rozsah hlavního a svého textu tahá za kratší konec špagátu. Weberova povídka totiž není špatná. Než se ale čtenář po Červenákově podmanivém textu naladí na novou notu, cca 20 stran povídky je pryč. Naladění nenapomáhá ani to, že oba texty nemají společného nic než hlavní hrdiny. Objektivně je patrná i nestejná kvalitativní úroveň obou autorů, kterou nelze díky podmínkám nesrovnávat, subjektivně se mi jeví slabší i Weberova zápletka. Pokud je Červenákova povídka Věrozvěstové obecně hodnocena v roganovském kontextu jako slabší, pointa Krvavé volby není ničím víc než nevýznamnou epizodou Roganova života, aniž by Weber zjevně usiloval o něco více (otázkou je, zda mu to prostor vůbec umožňoval). Jeho povídka tak je především textem, který čtenáře neznudí, ale také mu nezůstane dlouho v paměti.
Na Rujáně odjakživa vládli žrecové z Arkony. Touha po pokladech svatyně však přivedla na ostrov cizí hrdlořezy. Jejich lodě s dračími lebkami se vynořily ze severních mlh, z říše skryté před pohledy smrtelníků. Zaútočili, naplnili pobřežní vody těly rujánských obránců a obsadili ostrov. Arkona zatím odolává. Kouzla, která ji chrání, však slábnou. Cizinci mezitím rozšiřují svou hrůzovládu - dobyli už Volgost a téměř se zmocnili štítu boha Jarovíta, ve Štětíně potupili Triglavovu svatyni a teď cení tesáky směrem k majestátnímu Volinu. Slovanští žreci a vládcové volají o pomoc. Povodím Odry z dalekého jihu přichází pán Radhostova meče a jeho démonický vlčí průvodce... Po mnoha letech od napsání cyklu Černokněžník se Juraj Červenák vrací ke svým nejpopulárnějším hrdinům, Černému Roganovi a Goryvladovi. V dvoudílném románu Zlato Arkony je pouť zavede na sever, až na jantarová pobřeží, kde slovanští bohové čelí krvelačným dobyvatelům. Poradí si černokněžník v končinách, které jsou tak daleko od Kančí hory a Krvavého ohně, zdroje jeho moci?
Název: Zlato Arkony
Autor : Juraj Červenák
Překlad: Robert Pilch
Série: Černý Rogan 1
Forma: Paperback
Počet stran: 298
Cena: 258 Kč
Vydal: Robert Pilch – Brokilon, 2012.
Zlato Arkony 2
Nač chodit kolem horké kaše. Každý, kdo četl první díl (ti, co Zlato Arkony 1 dosud nečetli, by to měli urychleně napravit), určitě tuší, že dění druhého svazku se točí v podstatě kolem jediného: rozhodujícího boje s álfy o to, kdo bude pánem bohaté arkonské svatyně. Ve věci obsahu knihy se tedy nekoná žádné překvapení. Takže, bez nebezpečí spoilerů, hned zkraje můžeme říct: Zlato Arkony 2 je prostě pecka! Zlato Arkony 2 přináší tu nejlepší esenci z tvorby páně Červenáka, a to v náležitě koncentrované podobě. I když je tedy od začátku jasné, co bude obsahem knihy (a ruku na srdce, stejně tak nebude překvapením, jak to dopadne), relativně přímočarý, sevřený, ba až jednoduchý příběh je ovšem poměrně často okořeněn zvratem, takže v podstatě není žádný z původních plánů, který by nezaškobrtnul – a to se týká všech zúčastněných stran. Jak by taky ne, když to skřípe i mezi jakože spojenci. To, co působí těžkou hlavu postavám z Červenákovy knihy, je ovšem o to lepší zprávou pro její čtenáře.
Juraj Červenák od první řádků drží nohu setrvale na plynu a příliš nepolevuje. Pokud tu a tam ano, je to jen v zájmu příběhu a jeho další gradace. Dialog stíhá dialog, akce akci, počet zlomených mečů, seker a kopí, rozbitých štítů a prolité krve nespočet. Vše je psáno typickým kultivovaným jazykem (tady je slušné přiznat podíl na výsledku také Robertu Pilchovi, který se zhostil překladu), takže čtenář pomalu ani nedýchá, oči přilepené na řádcích a jen otáčí stránku za stránkou. Zlato Arkony 2 se skutečně čte výborně a jako takové je ideální pro čas dovolených. Na mou věru, každý, komu sedí Červenákovy příběhy, si tenhle aktuální vychutná do posledního doušku. Samozřejmě, má to i svou odvrácenou stránku. Třebaže dvojka je co do počtu stran „tlustší“ než jednička, vlivem našlapaného příběhu i autorových schopností přenést své myšlenky na stránky knihy, zase tak dlouho nevydrží.
Při recenzi Radhostova meče jsem si položil otázku, jak bude Červenákův návrat ke kořenům, tj. k příběhům Rogana a Goryvlada, poznamenán cestou, kterou mezitím urazil, a zkušenostmi, jichž nabyl. Odpověď už teď známe. Za sebe můžu říct, že jsem veskrze spokojen. Juraj Červenák zkušenosti z rozmáchlých trilogií Bohatýr a Dobrodružství kapitána Bathoryho plně zužitkoval (stačí se jen podívat kolik postav se ve Zlatu Arkony promenuje, přičemž většina z nich je pro čtenáře dostatečně výrazná, nelze už říct, že by tu Rogan s Gorjou byli primadony, kterým ostatní dělají křoví), přesto ale neztratil schopnost psát „jednodušší“ sevřené příběhy s tahem na branku. Spolu s tím se proměnil kapku i sám Rogan s Goryvladem. Možná je to věkem (těch dvou, nikoliv Červenákovým), ale Rogan už velmi často vystupuje jako našeptavač v pozadí, který ví, že svých cílů může dojít nejenom díky svým svalům a meči. Oběma hrdinům to opět přidává na věrohodnosti – a když pro někoho, kdo si minimálně „blecháče“ Gorju oblíbil tak, jako já, bude možná těžké zkousnout cynický pragmatismus, jenž se nezdržuje vážením morálních aspektů, sympatického hláskujícího vlka.
Příběh tedy valí kupředu jako ďas a čtenář – recenzent začne s blížícím se koncem cítit obavy. Podaří se takhle rozmáchle rozehranou hru autorovi rozumně uzavřít, aniž by shodil to, co na desítkách stran budoval? Lze vůbec tenhle příběh ukončit tak, aby byl alespoň trochu věrohodný a z Rogana se nestala nevěrohodná figurka überborce? Neb co sneseme u Kulhánka, nemusí fungovat u Červenáka… A přesně v tom okamžiku zkušený muž pera prudce tahá za uzdu a krotí rozvášněného oře své imaginace. Můžu jen předeslat, že příběh končí tak, že asi ani jinak skončit nemohl, a čtenář si může oddechnout, neboť veškeré jeho obavy byly bezpředmětné. Ono už antičtí umělci ukázali, že onen deus ex machina je nástroj funkční, nesmí se to s ním ale přehánět a umí se to umět. Soudím, že Juraj Červenák tento cit prokázal.
Zlato Arkony 2 ve mně vyvolalo nadšení. Můžu s klidným svědomím prohlásit, že dlouho jsem nečetl knihu, která by mě takhle pohltila. Dostal jsem, co jsem očekával, a ještě pořádný nášup navrch. Recenze by měla být ze své podstaty kritická. Přiznám se otevřeně, že necítím potřebu hledat něco, co bych mohl zkritizovat. Musel bych se do toho totiž vysloveně nutit, což mi přijde strojené a nefér. I když, jedna věc by se našla. Ti bůžkové ze stroje jsou v knize totiž dva. Na rozdíl od toho, který udělá za dobrodružstvím na březích Baltu rozhodující tečku, je ten druhý tak nějak navíc. Sice neškodí, ale taky výrazněji nepomáhá a podle mého soudu, kdyby se neobjevil tak by se vůbec nic nestalo. To je ale maličkost, které si možná někdo ani nevšimne. Možná by bylo nejlépe brát tyhle řádky jen jako pozvánku. Sám totiž cítím, že ke skutečně relevantnímu posouzení Zlata Arkony je potřeba přečíst obě knihy naráz za sebou. A věřte, že už se na to těším. Měl to dobře promyšlené, syčák jeden slovenská…
Stejně jako v první knize Zlata Arkony i kniha druhá obsahuje bonus v podobě vítězné povídky ze soutěže Napiš si svého Rogana. Vavříny tentokrát obdržela Věra Mertlíková s příběhem nazvaným Mezi Životem a Smrtí. Jde o celkem atmosférickou jednohubku, která se chytře drží v jakémsi bezčasí roganovského cyklu. Čte se dobře, příběh je jednoduchý, ale příjemný, reálie jsou zvládnuté uspokojivě. Mě osobně dokonce povídka Věry Mertlíkové kápla do noty lépe než předcházející dobrodružství Rastislava Webera. Jako bonus je to celkem příjemné a možná by z takových čtenářských povídek mohla vzniknout i pěkná tradice.
Anotace:
Nad Rujánou zní válečné rohy. Vojska z Volinu a Štětína míří na posvátný ostrov, aby ho ohněm a ocelí očistila od cizí havěti. Démoničtí potomci severských bohů jsou ale odhodláni udržet Rujánu v područí a Rány v otroctví, i kdyby si měli na pomoc přivolat zkázonosné záhrobní mocnosti. Černokněžník a jeho vlčí průvodce sbírají odvahu a sílu pro boj s nevídaným protivníkem. Do útesů Arkony buší krvavý příboj, ve vodách vnitřního zálivu se cosi probouzí a vysoko nad ostrovem krouží tajemný bílý krkavec. Schyluje se k válce bohů.
Zlato Arkony II je epickým vyvrcholením dvoudílného románu, kterým pokračují dobrodružství Černého Rogana a vlka Goryvlada. Juraj Červenák, nejúspěšnější autor historické fantasy na Slovensku a v Česku, vás zve na další výpravu do světa slovanských hrdinů, bohů a démonů.
Zlato Arkony 2
Autor: Juraj Červenák
Překlad: Robert Pilch
Série: Černý Rogan 2
Forma: paperback
Počet stran: 360
Cena: 278 Kč
Vydal: Brokilon, 2013