Teorie rozpadu
Aktuálním, již devátým, přírůstkem vkročila edice Mistrovská díla evropského komiksu nakladatelství Crew na nové pole. Kniha, pod níž jsou podepsáni scénárista Pierre Christin a kreslíř Enki Bilal, totiž po fantasy, sci-fi, noirovové detektivce či alternativní historii přichází s tématem politfiction, resp. politického thrilleru. A lze předeslat, že jde opět o zásah do černého.
Teorie rozpadu zahrnuje dva různé příběhy, Falangy černého řádu a Na lovu. Příběh první seznamuje s historií občanské války ve Španělsku ve 30. letech 20. století, Christin s Bilalem tu ale naplňují motto filmu Magnolia: To, že jsme se vypořádali s historií, neznamená, že se historie vypořádala s námi. A vskutku. Historie střetu mezi fašistickými Falangami a interbrigadisty představuje klíčový background, podstata příběhu je ale jinde. Teroristický útok bývalých falangistů proti názorovým oponentům v jedné španělské obci vyústí v to, že někdejší protifašističtí bojovníci z různých evropských zemí se opět rozhodnou vzít zbraně do ruky a dokončit to, co nestihli ve 30. letech. Zdánlivě úsměvný příběh vyřizování starých účtů, kterým již současnost nerozumí, umocněný skutečností, že členové obou znepřátelených skupin, které se v utajení honí skoro po celé západní Evropě, už nemají věk agentů v činné službě, ale záhy získá temnější tóny. To, když si čtenář začne klást otázku, kdo je tu vlastně ten kladný hrdina. K tomuto zamyšlení směřují Christin s Bilalem pozvolna, což jim umožňuje promyšleně budovat atmosféru a vykreslovat vztahy mezi aktéry. Falangy černého řádu jsou čtením pochmurným, zvláště v dnešní době, kdy se násilí a terorismus opět stává aktuálním tématem. Přesto ani Falangy černého řádu nekončí úplně depresivně bez naděje, že lze soukolí agrese zastavit.
I ve druhém případu jsou hlavními postavami levicoví veteráni. Interbrigadisty ale tentokrát střídají veteráni komunistické revoluce. Děj příběhu s názvem Na lovu je v zásadě prostý. Skupina starých soudruhů ze zemí Východního bloku se sjíždí na tradiční lov na polském venkově. Christin a Bilal tu předkládají spíše konverzační drama, pro které lovecké prostředí tvoří pouze kulisy. Na rozdíl od Falang černého řádu, jde v příběhu Na lovu ani ne tak o děj jako o dialogy. Do nich Pierre Christin ukryl esenci prožitku velké části východoevropské společnosti z průběhu 20. století. Christin výborně skicuje a graduje vztahy mezi postavami, to vše prokládá funkčními flashbacky, které na jedné straně pomáhají pochopení aktérů, na straně druhé dávají příběhu kontext v podobě historického dění a tím i přesah. Tento rozměr, který je ilustrací známého rčení o revoluci, požírající své děti, pak způsobuje, že závěrečná pointa je spíše dokreslením, než vyvrcholením či zvratem. Na lovu je příběh výrazně komornější než Falangy černého řádu, po mém soudu je ale působivější díky absenci prvků, které jsou na štíru s logikou, resp. realističností (nebudeme-li počítat postavu mladého francouzského komunisty ve společnosti zasloužilých kádrů Sovětského svazu a jeho satelitů). Naopak akčnější Falangy spíše sklouzávají do stereotypu a tedy musí více bojovat o čtenářovu pozornost než „ukecaný“ a zdánlivě statický Lov.
Vedle chytrého scénáře, který si dosyta vychutnají ti, kteří se alespoň v základní míře vyznají v dobových souvislostech vzniku komiksu (těm ostatním skvěle poslouží excelentní bonus s podobě rozhovoru s oběma tvůrci, v němž jsou všechny okolnosti vysvětleny), dojem umocňuje i Bilalova kresba. Přehledná, ale atmosférická, realistická, ale osobitá, v dobrém slova smyslu evropská. Ač to bude znít školometsky, Teorie rozpadu je cenná i jako historická výpověď. Falangy černého řádu (1979) odrážejí nečitelnost španělských poměrů po Francově smrti, Na lovu (1983) zase reflektuje dojem, který vyvolával Sovětský svaz a celý Východní blok. Jak ovšem konstatují Christin s Bilalem ve zmiňovaném rozhovoru (který tvoří vkusný předěl mezi oběma příběhy), v té době už začaly dějiny oba tvůrce předbíhat a zdánlivě monolitický a neměnný Východní blok se začal drolit a proměňovat. I toto je tedy jakési ohlédnutí za minulou érou v době nadcházející změny. Což je vlastně společný leitmotiv obou příběhů: proměna světa, společnosti i hodnot (k čemuž ostatně odkazuje i originální název alba, tedy Fins de siecle). A také vyrovnání se s vlastní historií a vlastními činy. Krom toho lze v neposlední řadě Teorii rozpadu číst jako jakýsi úvod do dějin 20. století, pro které je typické stýkání, potýkání a především vyrovnávání se s totalitou.
Oba komiksy, otištěné pod hlavičkou Teorie rozpadu, byly pro své autory klíčové. A po přečtení se není čemu divit. Teorie rozpadu mezi Mistrovská díla evropského komiksu rozhodně patří, ba co více, mezi dosud vyšlými svazky edice se určitě neztratí. Už proto, že nabízí sice pořádnou porci napínavého čtení, ale krom toho i řadu podnětů k zamyšlení. Teorie rozpadu je tak více než kdy jindy dílem, ke kterému se lze opakovaně vracet. Pokud se někdo obával, že Christinovo a Bilalo dílo nese pečeť své doby, která má dnes již spíše podobu koule na noze, není tomu tak. Teorie rozpadu sice reaguje na problémy doby svého vzniku, podání však nikterak nezestárlo a kladené otázky mohou být shledány podnětnými i nyní.
Teorie rozpadu
Scénář: Pierre Christin
Kresba: Enki Bilal
Překlad: Richard Podaný
Vydavatel: Crew
Počet stran: 200
Cena: 589 Kč (paperback), 789 Kč (hardback)