Radhostův meč

Černý Rogan se bezpochyby těší mezi fanoušky Juraje Červenáka velké oblibě, kterou neodloudila ani konkurence v podobě bohatýra Ilji Muromce či Turkobijce Kornelia Báthoryho. Nežli se však dočkáme nového černokněžníkova dobrodružství, jež nás dovede až k dalekému pobřeží tajemné Rujany, hodí se připomenout si příběhy starší, nakladatelstvím Wales záslužně znovuvydávané v novém kabátě. Založte tedy do přehrávače CD skupiny Silent Stream of Godless Elegy, pohodlně se usaďte s pohárem piva či medoviny v ruce a nechte se patřičně naladěni unášet zkazkami z časů, kdy byly Čechy ještě mladé...   

Černého Rogana, proslulého Avarobijce, jsme posledně opustili v okamžiku, kdy se vrátil z Návu z Moraniny náruče a konečně se vypořádal s úhlavním nepřítelem. K tomu, aby splnil to, co od něho jeho pán Černoboh očekává, mu však ještě hodně chybí. V první řadě ujmout se dědictví otců a  stát se vládcem posvátného Krvavého ohně a opanovat neméně proslulý meč Krutomor. To jsou nezbytné předpoklady k tomu, aby Rogan mohl vůbec přispět k Černobohovu vítězství nad jeho hlavním konkurentem Bělbohem, neboť to je to oč tu běží především. Slovanští bohové nejsou totiž o nic méně ješitní, ambiciózní a svárliví než ti nordičtí. O počátcích této dlouhé a nebezpečné cesty, během níž Rogan objevuje sebe samého a naplňuje svůj osud, vypráví kniha Radhostův meč.

 Ti z vás, kdož by snad s Roganovou družinou ještě neměli tu čest, vězte, že černokněžníkova dobrodružství jsou temně laděnou fantasy klasického howardovského střihu. Nelze zde nevzpomenout proslaveným Conanem poněkud neprávem upozaděnou postavu Brana Mak Morna. Nečekejte proto mnohovrstevnatý příběh, rozsáhlé exkurzy do historie a mytologie světa (to ostatně všichni přece známe), dumání o podstatě bytí nebo rozbor míry rozervanosti hlavního hrdiny. Tetralogie Černokněžník nabízí přímočarou, napínavou, atmosferickou akční četbu s prvky cynického humoru, která ovšem není primitivní. Aktuální líčení se skládá se dvou hlavních liní. První se zabývá osudy Rogana, který získává a ovládá meč Krutomor a poprvé se střetává s nepřátelskými Bělbohovými uctívači, přičemž po prvotních rozpacích plně osvědčuje své kvality. Autor při tom čtenáři předestírá další podrobnosti Roganovy osobní historie, resp. historie jeho rodiny, zamotává také vztahy mezi černokněžníkovými přáteli a průvodci. Druhá, obecnější linie příběhu pak vypráví o bojích mezi Čechy, vedené slabým Přemyslovcem Neklanem, a Lučany v čele s démonickým knížetem Vlastislavem, tedy příběh, který, pravda v krapet v jiné podobě, známe ze Starých pověstí českých pod názvem Lucká válka. Obě linie se přitom záhy prolínají, přičemž Rogan (a samozřejmě nepřehlédnutelný Goryvlad) v nich přirozeně hraje vůdčí úlohu. 

Druhý díl černokněžnického cyklu plyne o poznání pomaleji než adrenalinem nabitý díl předchozí. Svou cenu si tu nejspíše vybírá i fakt, že průměrně vzdělaný čtenář tuší jak válka s Lučany skončí a jaký bude Vlastislavův osud. Největší míra napětí tak spočívá v tom jak moc dostane Rogan do těla a do jaké míry bude Červenák sledovat vzorovou linii příběhu, resp. jak se popasuje se začleněním fantastických prvků. To, že Juraj Červenák rozprostřel gros aktuálního Roganova příběhu na půdorysu lucké války, je objektivně vzato asi největší slabinou knihy, neboť se tak dobrovolně, leč nepřehlédnutelně omezil v rozletu. Ani finální střet Čechů s Lučany nedosahuje atmosféry epopeje, líčené v Bivojovi. Radhostův meč tak svým způsobem vykazuje rysy známého komplexu druhého, překlenovacího dílu trilogie. Pokud však předchozí řádky vzbudily dojem, že je Radhostův meč titulem nudným, je to obava lichá, už s ohledem na Červenákův styl, nepostrádající svou charakteristickou čtivost. 

Juraj Červenák na také solidně nastudované reálie doby, do níž svůj příběh zasazuje (byť z pozice historika by se výtky našly, to však podle mého soudu do této recenze nenáleží), což přispívá k atmosféře knihy a pozitivnímu dojmu čtenáře. Rušivým je však jazyk postav, který vyznívá moderně (příkladem budiž např. klení). Pravdou ovšem je, že toto je stěží řešitelný problém. Myslím si, že pokus o nějakou pseudostaroslovanskou mluvu by byl ve výsledku ještě větším přešlapem. Nabízí se tak otázka, zda je plně opodstatněné mluvit o sérii Černokněžník jako o historické fantasy. Domnívám se, že toto označení se hodí spíše pro trilogii Bohatýr, ne-li až pro Báthoryho příběhy. Pro dobrodružství Roganova bych spíše razil označení fantasy historizující, čímž by zároveň odpadla většina hnidopišských výtek.                 

Příběhy, jež známe jako Staré pověsti české, se pokusili čtenářům své doby přiblížit již ctihodný Kosmas, rozverný Václav Hájek z Libočan, pečlivý August Sedláček a důstojný Alois Jirásek. Bezpochyby všichni chtěli svými příběhy čtenáře bavit. Jiráskova záslužná snaha však byla dalšími generacemi znehodnocena tím, jak bylo autorovo jméno a dílo zakonzervováváno do podoby neživotného, a tedy k smrti nudícího pomníku národního písemnictví. Ruku na srdce, kolik z nás s nadšením kvitovalo povinnou školní četbu? Přitom Ďuro Červenák vlastně nedělá nic jiného, než ve své době tito jmenovaní, a sice přibližuje krásu prastarých příběhů nové generaci a vrací jim tím životaschopnost. Všem případným škarohlídům v tomto směru doporučuji doslov z pera Miloše Ferka, který Radhostův meč doprovází. Červenákově verzi lucké války lze jistě vyčítat leccos, osobně je mi však odvaha sáhnout na kanonické příběhy a pokusit se zahalit je do fantasy hávu, při zachování jejich nejvlastnější podstaty, spíše sympatická. Toto spojení přitom (podobně jako v Bivojovi) funguje a to je hlavní.  

Radhostův meč a Roganova dobrodružství obecně se sice nemohou měřit se sílou záběru a propracovaností v úvodu vzpomínaných trilogií Bohatýr a Dobrodružství kapitána Báthoryho, nelze jim ale upřít to, že stojí na samotném počátku. Byť se Radhostův meč v kontextu autorovy tvorby řadí mezi spíše průměrná díla, je v mých očích nehynoucí zásluhou Juraje Červenáka a roganovského cyklu, že obrátila pozornost fantastického žánru od variací na anglo-saské a severské inspirační vlivy k domácím kulturním kořenům a historii, což pokládám za velice osvěžující. V rámci Červenákovy tvorby samé pak lze konstatovat, že bez Rogana by patrně nebyl ani Ilja, ani Kornelius, s nimiž černokněžníka pojí pupeční šňůra tak silná, že by ji nepřetnul ani Krutomor. Ve světle posledních Červenákových počinů pak budí o to větší očekávání i připravované Zlato Arkony, nový příběh se znovuvzkříseným Roganem. Bude Juraj Červenák pokračovat v nastolené epické linii nebo se naopak vrátí k sevřeným minimalistickým kořenům? Nechme se překvapit... 

Rogan se z vůle Černoboha vrátil z Lesa věčnosti, knížectví mrtvých, aby ve světě smrtelníků válčil s běsy a temnými mocnostmi. Nejdříve však jako potomek černokněžnického rodu musí vyrvat posvátný Krvavý oheň z pařátů ďábelských Belbohových uctívačů. K tomu bude potřebovat své dědictví, meč válečného boha Radhosta. Pátrání po prastaré zbrani jej zavede daleko na západ, kde kmen Čechů ohrožují Lučané vedení démonickým knížetem Vlastislavem. Černokněžník a jeho druhové, vědma Mirena a vůdce záhrobní vlčí smečky Goryvlad, musí čelit nejen svým vlastním nepřátelům, ale navíc se připletou i do války, která otřese trůnem přemyslovských knížat. Juraj Červenák přináší pokračování temné slovanské fantasy, jejíž první díl s podtitulem Vládce vlků získal nominaci na Cenu Akademie sci-fi, fantasy a hororu. V druhé části trilogie se na pozadí historických i legendárních událostí odvíjí epický příběh plný krutých bojů, kouzel a zrady, jež změní osudy všech. (anotace)

Název: Radhostův meč
Autor: Juraj Červenák
Překlad: –
Série: Černokněžník 2
Forma: paperback
Počet stran: 254
Cena: 259 Kč
Vydal: Wales, 2012