Opráski sčeskí historje

Opráski sčeskí historje        

Opráski sčeskí historje jsou už dávno fenomén, který převálcoval jako blitzkrieg virtuální prostor – a vlastně nejen ten virtuální. Knižní vydání se totiž už po třech dnech prodeje muselo dotisknout. Nelze tak říci jinak, než slovy klasika: Dámy a pánové z knižní branže, nechci se Vás dotknout, ale kdo z Vás to má? … Cože? Že nevíte, co jsou to opráski? Si ďeláte kozi neasi? Ingnoranti ciwe…

No dobře, předpokládejme, že se jedná o trapný pokus o vtip. Opravdu nepředpokládám, že zdrcujícímu nástupu oprásků mohl někdo uniknout. Dyk opráski byly i v novinách a v televizi, a to už něco znamená. Opráski jsou prostě kult, těší se zjevné podpoře fanoušků – a co víc, neméně silná je i skupina hipsterských haterů. Jakou výmluvnější známku kvality si lze ještě představit?

Opráski jsou… Co jsou vlastně Opráski? Kikotina, jasně. Ale… No, řekněme komiks nebo ještě spíš strip. Berou si na paškál – stejně tak jako řada lidí před nimi – národní historii a činí tak nápaditě, překvapivě poučeně a především výrazně politicky nekorektně. Čili jsou ve výsledku povětšinou třeskutě vtipné. Češi jsou totiž smějící se bestie, to je stará známá pravda. Náměty si Opráski vybírají relativně rovnoměrně po celé chronologické ose, přesto hlavní hrdinové jsou jasní. Je to klíčová dvojice, která nejpozději od 19. století provází nerozlučně český národ. Zikmund a Hus, pardon, Zmikund a Huz (svatí Válcafe, se stim smiř). Je až neuvěřitelné, že to, o co se čeští historici marně snaží posledních cca 20 let, čili navrátit Zikmundovi Lucemburskému jeho místo v českých dějinách a přebít tak působivou imaginaci Otakara Vávry, se zdařilo až Opráskům. A to v podstatě během chviličky. Naštěstí desetiletí masírkovaný národ prozřel a pochopil, že Jirásek byl kus kikota, o Nejedlém ani nemluvě. Nejschopnější ze synů Karla IV. pak v podání Oprásků naprosto válcuje veškerou konkurenci, ať už to jsou moravští věrozvěsti, Přemyslovci, slavný otec Karel, starší brácha Václav, Rudolf II., Fridrich Falcký nebo tatíček Masařík. Jen ten Žiška mu dá občas zahulit (Kuloví, Zmikunde, ku-lo-ví…), ale s tím se holt musí(me), co? Správně, smířit… Některé vtípky a narážky jsou možná víc „interního“ charakteru (třeba Dagobertův nasraný výraz a větu „Nenašel jsem to“ docení školibě spíš ti, kteří tuší, kolik odborných půtek obnáší historie snahy slavné bojiště lokalizovat), povětšinou si ale čtenář vystačí ze znalostí, která patří (nebo by alespoň měla patřit) k základnímu všeobecnému vzdělání.   

Knižní vydání přináší v podstatě to, co už proběhlo na internetu, jedinou novinkou jsou krátké medailonky vybraných osobností (Cylir a Metojed, svatí Vojťěhc, Vlaďivoj, Přemřisl Autokar II., Jan Huz, Jan Žižla, Zmikund Lucembruski, Fridex Falcski, Drobovskí a Jungnam, Tomáž Garlik Mazaryk a Dement Gutwald), pojaté opět v typické opráskoidním stylu. Potuď tedy žádné překvapení. Ten, komu padly Opráski do noty, si tak přijde určitě na svoje. Zamrzí jen jedno. V knížce je bohužel jen výběr a ne všechny dosud publikované opráski sčeskí historje. Výběr je reprezentativní, jsou tu ty plus mínus nejlepší kusy (jasně, bez některých by se člověk obešel), ale pořád je to výběr, takže leckdo bude určitě nějaký svůj oblíbený oprásek postrádat. U mne je to např. geniální vystižení osudu knížete Břetislava II. s tečkou v podobě „bot“ – „kua zaco?!?“ Ale nešť, je tu Libuna, které jeblo, Dagobert hledající marně Wogastisburg, patroni Vleklé Moravy Cyril s Metudem, svatý Václav co se šel bodnout, Vladivoj ukazující, že kalby na Hradě mívaly větší grády než dneska, Zikmund lákající děvčata na sbírku brouků (zvláště vzácný poddruh Sionensis), jeden z prvních sportsmenů v čele státu Fridex Falcki (takže ani Klaus nebyl první), Franz Ferdinand d´Este jako příklad toho, že je nebezpečné srát se do jelenů nebo kujóni Gottwald a Slánský… No, výuka dějepisu už asi zábavnější nebude.               

Takže, kdo jste fanošuci, pamatujte si jedno: Huza Zmikund spálit nehcťel, tosou pomluvi, se stim smiřte! A naopak Žiška zňičil tolig hradů a koztelů, že stoho památkoví ústaf má dondes osipki – a to nepočítáme těch zabitíhc lidů! Jirázek byl proztě kikot, ale to uš sme řikali… A vy různí škarohlíti, kazišuci, suchaři a pravopisní křišáci? Prostě se stim smiřte, ale to uš sme taki řikali.     

Anotace:

Znáte skutečné příběhy Cylira a Metojeda, Fridexe Falcskiho, Zmikunda Lucembruskiho nebo Dementa Kutwalda? Víte, jak se skutečně staly významné události historie českých zemí? Pokud si myslíte, že ano, Opráski sčeskí historje vám dokáží, že ne! Velikán českých dějin a ústřední postava oprásků Zmikund Lucembruski je v knize popisován takto: „Velmi schopní chlapík, žeje aš s poďivem, žeho Češi nemaj vůbec ráďi. Narosďíl ot ěho bráhci Valcava IV., coš bil oběktivňě magor. Po slavním taťinkovi to nemňel lechkí, a protože bil mlaší sin, zbili naněj jen Uhri." No, nekupte to! Za „nakradatelství Garda" bychom chtěli poděkovat „historickímu ústafu", že jsme byli vybráni z mnoha kandidátů a mohli jsme tento cenný klenot české literatury, vyskytující se doposud pouze na sociálních sítích, vydat knižně. A pokud se vám to nelíbí, tak SE STIM SMIŘte!

Název: Opráski sčeskí historje

Autor: Jaz

Forma: Paperback

Počet stran: 64

Cena: 199 Kč

Vydal: Grada, 2013