Pevnost královéhradecká

Slavík, Jiří, Královéhradecká pevnost, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, 2015, 48 s. ISBN 978-80-87686-09-6.

Jiří Slavík, mající profesní zázemí v josefovské pobočce Národního památkového ústavu, má k tématu knihy blízko, nejen místem svého působiště, ale především odborně. Zainteresované veřejnosti je totiž znám jako odborník (mimo jiné) na fortifikační stavitelství nejen raně novověké éry. Jiří Slavík je tak jedním z nejpovolanějších autorů, kteří se mohli tématu královéhradecké vojenské pevnosti chopit. Samo téma je bezpochyby velmi potřebné. Pevnostní období představuje významnou kapitolu z dějin města Hradce Králové, která výrazně ovlivnila jeho tvář vlastně až dodnes. Na tomto místě lze jen podtrhnout Slavíkova úvodní slova, že tvář onoho Ulrichova, Kotěrova a Gočárova „salonu republiky“ nemalou měrou ovlivnila právě barokní pevnost, na jejímž základě se moderní město rodilo, na což se většinou zapomíná. Problematika zaniklé vojenské pevnosti přitahuje zájem široké veřejnosti, čemuž však neodpovídá míra badatelského zpracování tématu. Znalosti o pevnosti jsou dodnes spíše povrchní, nadto nečetná literatura je již dosti věkovitá (soubornější práce Otakara Jaroše pochází z roku 1968, publikace Aleše Doubravy a Jiřího Maliny pak z roku 1980) a těžko dostupná. Na takto vytyčené pole tedy nově vstupuje Jiří Slavík se svou prací.

Patrně vědomí výše popsaného stavu ovlivnilo tvář a pojetí knihy. Už její útlý rozsah naznačuje, že nám není předkládána čistě odborná vědecká monografie vyčerpávajícího charakteru, ale primárně titul, jeho hlavní ambicí je promluvit k nejširší – a to především laické – veřejnosti a přiblížit jí tak pevnostní dědictví dnešního Hradce Králové. Lze předeslat, že tento popularizační účel se Jiřímu Slavíkovi daří. Na nevelkém počtu stran tak dokázal přiblížit historii a vývoj královéhradecké pevnosti, včetně historického kontextu. První kapitoly plní roli určitého historického  úvodu. Jiří Slavík nejprve osvětluje genezi systému bastionového opevňování. Konstatuje, že tento typ fortifikace měl plnit několik úkolů: blokovat pozemní a vodní komunikace, sloužit jako skladiště zásob pro polní armádu a sloužit jí jako opěrný bod. Výstavba pevností probíhala podle plánů, vypracovaných povětšinou s důkladnou znalostí terénu i ze zřetelem k technologickým možnostem doby. Další kapitola se věnuje Hradci Králové v předpevnostním období. Jiří Slavík zde představuje podobu města a jeho zázemí od středověku do 18. století, kdy bylo (roku 1765) o zřízení bastionové pevnosti v Hradci Králové s ohledem na výsledek prusko-rakouských válek rozhodnuto. Události jak válek o rakouské dědictví, tak války sedmileté (se zřetelem k Hradci Králové) autor v textu přehledně přibližuje. Stavba pevnosti měla samozřejmě vliv na tvář města, ale především na jeho širšího okolí, které muselo pevnosti ustoupit. Již v roce 1763 proběhlo zaměření, začátkem roku 1766 bylo obyvatelům předměstí nařízeno vystěhovat se, leč šlo o dlouhodobý proces – poslední stav (církevního charakteru) byly bourány až v roce 1778. Výstavba pevnosti tak probíhala v několika fázích, které Jiří Slavík přehledně postihuje. Hradec Králové se v roce 1778 stal opěrným bodem východní rakouské obranné linie ve válce o bavorské dědictví. Po zkušenostech z těchto střetů, kdy se ukázalo, že hradecká pevnost tkví příliš hluboko v zázemí, bylo nakonec rozhodnuto o výstavbě další pevnosti v lokalitě Ples (následně Josefov), před níž byl v roce 1765 upřednostněn právě Hradec Králové. Hradecká pevnost pak po roce 1780 přerostla do kvalitativně vyspělejší zděné podoby.

Popularizační charakter knihy zdůrazňuje další kapitola, tvořící jakéhosi průvodce pevností či terminologický glosář. Přehledným a jasným způsobem jsou zde textem a obrazem představeny jednotlivé části pevnostní architektury (včetně zázemí a proměn vnitřního města), což cílový čtenář bezpochyby ocení. O konci královéhradecké pevnosti pojednává následující kapitola. Stejně jako ostatní objekty tohoto typu, i královéhradecká pevnost v průběhu prvních desetiletí 19. století zastarávala. Ačkoliv v roce 1838 vznikl projekt modernizace Hradce Králové, k jeho realizaci nedošlo, jak z obligátního důvodu nedostatku financí, tak také proto, že ačkoliv Hradec Králové patřil mezi rakouské pevnosti prvního řádu, byl pevností nejmenší a část úloh již převzala pevnost josefovská. V roce 1858 bylo v Hradci Králové dokonce zrušeno pevnostní velitelství a byl odvolán zákaz výstavby v pevnostním obvodu. Městská rada však na nabídku prodeje pevnostních objektů nereflektovala a proto byla pevnost v roce 1859 aktivována. Okolnostem dlouhodobého procesu zrušení vojenského charakteru Hradce Králové se Jiří Slavík věnuje v další kapitole. Jak známo, definitivní tečku za vojenskou pevností učinila prusko-rakouská válka z roku 1866, kdy pevnost, obsazená slabou posádkou, do bitvy nezasáhla a ačkoliv ji Prusové krátce ostřelovali, nestala se ani překážkou v jejich dalším pochodu. Po dlouhých a nelehkých jednáních byly nakonec otázky transakce ujednány a v roce 1884 byla královéhradecká pevnost zrušena. Proces výkupu a bourání byl však zdlouhavý a táhl se řadu dalších let. Většina královéhradecké pevnosti zmizela do roku 1917, bourání menších objektů však probíhalo ještě dalších 20 let. Výsledkem byl vznik moderně koncipované městské zástavby na kvalitních urbanistických základech. Na tomto místě Jiří Slavík trefně pozoruje na opomíjenou skutečnost, že onen „salon republiky“ nevznikl po zboření pevnosti na „zelené louce“, ale že naopak tvář pevnosti se promítla i do tváře Ulrichova Hradce. Poslední kapitola je věnována pozůstatkům pevnosti, které přežily a našly si své místo i v nové etapě dějin Hradce Králové. Knihu Jiřího Slavíka zakončuje slovníček fortifikační terminologie, seznam velitelů královéhradecké pevnosti a obligátní seznam použitých pramenů a literatury.

Publikace Jiřího Slavíka tak alespoň částečně splácí velký dluh. Ačkoliv rozsahem nevelká a charakterem popularizační, jedná se o práci napsanou s hlubokou erudicí a promyšlenou koncepcí i strukturou textu. Nelehké téma se autorovi podařilo uchopit čtenářsky vstřícně, velkým kladem publikace je obsáhlý obrazový materiál v podobě map, stavebních plánů nebo historických, ale i současných fotografií. Nyní již má každý zájemce o historii pevnostního období v dějinách Hradce Králové kam sáhnout pro základní poučení. Na druhou stranu, prostor pro náročnější publikaci, která by šla více do hloubky, zde zůstává. Nabízí se např. otázky života v pevnostním městě, podob interakce mezi vojenským a civilním živlem nebo vnímání pevnosti obyvateli. To je však rozměr, který zjevně přesahoval záměry autora, s nimiž přikročil k psaní. Není přitom pochyb, že najde-li se autor, který touto cestou vykročí, předložená práce Jiřího Slavíka mu bude v jeho práci užitečnou oporou.