Bastionové pevnosti a vojenská revoluce

Petr Wohlmuth: Bastionové pevnosti a vojenská revoluce. Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze – Ochránci památek pevnosti Josefov Ravelin no. XIV, Praha 2015, 284 s. ISBN 978-80-87398-49-4

Práce Petra Wohlmutha svým lakonickým názvem dostatečně osvětluje hlavní objekt svého zájmu, kterým jsou dějiny vojenského pevnostního stavitelství v kontextu raně novověké vojenské revoluce. Téma vojenské revoluce raného novověku bylo otevřeno v roce 1955 historikem Michaelem Robertsem a posléze se stalo obsáhle diskutovaným konceptem, rozpracovaný zvláště Geoffreyem Parkerem a Jeremym Blackem. Třebaže důraz jednotlivých badatelů se lišil a proměňoval, klíčové kontury vlastně zůstaly. Zásadním podnětem pro proces, nazvaný vojenskou revolucí, se stala modernizace dělostřelectva, které se na prahu raného novověku proměnilo v mocnou zbraň. Právě artilerie stála na přelomu 15. a 16. století v nemalé míře za úspěchy francouzských zbraní na Apeninském poloostrově. Ruku v ruce s tím bylo zapotřebí modernizovat i opevňovací systémy a právě tehdy se v první třetině 16. století na italské půdě zrodily bastionové pevnosti. Tento vývoj na straně obrany i na straně dobývání pak s sebou přinesl dalekosáhlou změnu charakteru války i jejího vedení. Jak říká Petr Wohlmuth s mírnou nadsázkou, v průběhu 16. století byli (alespoň na čas) vojevůdci upozaděni vojenskými inženýry.

A právě tato proměna války coby kulturní konstanty představuje hlavní zájem Petra Wohlmutha. V centru jeho pozornosti se ocitají – ve shodě s Goeffreyem Parkerem – právě vojenští inženýři coby nový stav, jemuž se na evropské scéně raného novověku dostalo nebývalé slávy. Vojenská revoluce, jejíž pomyslný plamen byl zažehnut v 16. století v Itálii, se totiž v následujících dvou staletích přelila v zásadě celou Evropou. Do proměny raně novověkého vojenství zasáhly i další četné války 16. až počátku 18. století. Vojenská revoluce přitom měla také své důsledky ve sféře politické a sociální. Petr Wohlmuth před čtenářem pečlivě předestírá vývoj názorů historiografie na dané téma a obsáhle osvětluje svá metodologická východiska. Toto je jeden z klíčových parametrů knihy. Česká pevnostní historiografie totiž dosud není příliš četná a na první pohled zde dominují především publikace, psané optikou stavení historie. Stavebně-historický pohled je sice nejen legitimní, ba neopomenutelnou cestou, avšak zachycuje pouze jeden z aspektů fortifikačních objektů jakožto předmětu historického bádání. Petr Wohlmuth se naopak rozhodl pohlédnout na téma z širší perspektivy a předsevzal si postavit svou práci na pracovních postupech weberovské historické sociologie s cílem prověřit teze výše zmíněného Geoffreye Parkera.

Petr Wohlmuth konstatuje, že vojenští inženýři představovali v prvotní fázi osoby s vysokým statusem, ačkoliv jako sociální skupina nebyli de facto vymezeni. Po polovině 16. století však jejich status v Itálii samotné poklesl, avšak díky rozšíření zmíněné vojenské revoluce si inženýrská kasta podržela po Evropě jako celku své postavení až do druhé poloviny 17. století. Petr Wohlmuth si na tomto pozadí všímá vymezování této specifické sociální a profesní skupiny jak vůči profesionálním vojákům na straně jedné, tak civilním architektům na straně druhé. Ilustruje tak ambici vojenských inženýrů zvýšit svůj status a prestiž, v důsledku čehož se vojenské inženýrství kolem poloviny 16. století „matematizuje“ a dodává si tak na učenosti a tím pádem na výlučnosti ve srovnání s oběma výše zmíněnými skupinami potenciálních konkurentů. Vojenští inženýři se také zanedlouho dostali do střetu s armádními veliteli, kteří se snažili uspíšit pád pevností a ukončení dlouhavého, tudíž nákladného obléhání prostřednictvím masivních útoků bez ohledu na výši ztrát.

Petr Wohlmuth ve své knize představuje klíčové osobnosti pevnostního stavitelství raného novověku i jejich díla. Shrnuje, že až do poloviny 17. století v Evropě dominovala italská pevnostní škola, ale již od počátku století následujícího začínalo být patrně, že těžiště se přesouvá do Francie, kde došlo k další kruciální transformaci vojenského inženýrství v důsledku centralizace a byrokratizace. Tento trend byl spjat hlavně se jménem markýze Vaubana, jenž usiloval o upevnění prestiže inženýrské kasty, a to proto, aby se toto povolání stalo atraktivním i pro aristokracii coby rozhodující činitel raně novověkých armád. Aristokracie přitom dosud dávala v duchu svých tradic přednost tradiční vojenské službě ve zbrani. S tím, jak markýz Vauban vtisk inženýrskému sboru byrokratického ducha, konstatuje Wohlmuth, stali se francouzští inženýři trumfem bourbonské armády a podnítili tak další proměnu vedení války. Pro mnohé čtenáře může být překvapivým poznatek, že profese vojenského inženýra neznamenala bezpečnou práci v zázemí, ale naopak často v první linii a inženýrské sbory vykazovaly vysoké ztráty. Právě tomu měla čelit byrokratizace sboru, aby bylo možno snadněji doplňovat vzniklé ztráty. V dalších pasážích Petr Wohlmuth nastiňuje vývoj pevnostní dispozice i historii názorů na podobu stavebního ideálu pevností. Dále pak přibližuje vývoj obléhacích postupů, přičemž důraz klade opět na Vaubanovu éru, osvětluje význam vodního díla jakožto součásti fortifikačního systému, a to na příkladu klíčových španělsko-nizozemských válek. 

Ve výsledku tak Petr Wohlmuth staví pozitivně k platnosti Parkerovy intepretace raně novověké vojenské revoluce, a to na základě nejen historické optiky, ale i z úhlu pohledu historické sociologie. Kniha Petra Wohlmutha představuje cenné obohacení domácí historiografie vojenství, a to nejen po stránce obsahové, ale nemenší měrou i s ohledem na uplatněnou metodologii. Petr Wohlmuth nahlíží na pevnostní stavitelství odlišnou optikou než drtivá většina stávající literatury, čímž se jeho text stává svěžím vánkem s potenciálem oživit poněkud stagnující badatelské zájmy. Wohlmuthovu knihu tak lze každému vážnému zájemci o historii raně novověkých bastionových pevností jen doporučit, nejlépe ruku v ruce s dnes již klasickou prací Christophera Duffyho Kámen a oheň: Bastionová pevnost, její zrod a vývoj v dějinách pevnostního válečnictví.