Dílo historika Miloše Trapla

Pavel Marek a kol.: Historik a jeho dílo. Kniha věnovaná 80. výročí narození prof. PhDr. Miloše Trapla, CSc. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2015, 327 s. ISBN 978-80-244-4258-7.

Pod poněkud mnohomluvným názvem Historik a jeho dílo se skrývá kniha, připravená k poctě 80. narozenin historika Miloše Trapla, emeritního profesora Katedry historie Filozofické fakulty univerzity Palackého v Olomouci, kterou připravil kolektiv jubilantových kolegů, v čele s prof. Pavlem Markem. Již řadu desetiletí patří prof. Trapl nejen k profilujícím členům olomoucké Katedry historie, ale také k uznávaným znalcům dějin 20. století a politického stranictví (především politického katolicismu), vedle toho se však prof. Trapl zapsal do podvědomí jako pokračovatel svého vysokoškolského učitele Ladislava Hosáka na poli regionálních dějin. Naopak nepříliš známo je, že Miloš Trapl svou kariéru historika započal – právě pod Hosákovým vlivem – zájmem o dějiny tzv. období feudalismu (dle dobové terminologie a chronologie). Nepřekvapí proto, jak početný a přitom různorodý kolektiv se sešel na stránkách jednoho svazku, veden společným zájmem vzdát hold Miloši Traplovi a jeho dílu.

Publikace se dělí na čtyři tematicky odlišně profilované části. Úvodní část je věnována poněkud osobnějšímu pojednání o osobnosti prof. Miloše Trapla. Platí to především o laudatiu Jaroslava Millera, sumarizujícímu své vzpomínky na oslavence. Na tomto základě Miller skládá Traplovi poklonu coby „učenému bonvivánovi“ a lze konstatovat, že tato trefná zkratka výstižně odráží Traplovy kvality odborné i lidské. Miller záměrně rezignoval na suché odborné zhodnocení života a díla prof. Trapla, jeho subjektivně, lidsky laděná stať však představuje výtečný prolog. Co by čtenář postrádal v textu Millerově, dostává se mu hojnou měrou v následujícím příspěvku, jehož autorem je Pavel Marek. Marek zde přehledně skicuje základní obrysy jubilantova života i charakteristiku jeho odborného díla, na závěr pak připojuje bibliografický přehled statí, reflektujících Traplovu osobnost z pera jiných autorů. Na Millerův a Markův medailonek navazuje bibliografie odborných prací prof. Trapla, zahrnující poslední dekádu (tj. léta 2004-2014) a čítající úctyhodných 77 položek.

Vyznění úvodních medailonků Jaroslava Millera a Pavla Marka rozšiřují příspěvky, tvořící druhou část publikace. Ta se zaměřuje především na reflexi odborné práce prof. Trapla, opomenuta však nezůstane ani postava samotného pisatele. David Papajík se v duchu vlastní odborné profilace i profesního zázemí věnuje olbřímímu projektu, spjatému po desetiletí s olomouckou Katedrou historie, tedy genezi projektu Historického místopisu Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Miloš Trapl patřil od počátku spolu s Josefem Bieberlem, Josefem Bartošem a Jindřichem Schulzem mezi stěžejní osobnosti, které Místopis uváděly v život, a je podepsán též pod svazkem závěrečným. Právě Místopis představuje příslovečnou červenou nit Traplova odborného díla, a proto je nepochybně relevantní Papajíkův názor, že toto rozsáhlé kolektivní dílo má z Traplových prací nemalý potenciál stát se trvale živou součástí domácí historiografie.

Karel Konečný se zaměřil na další výsek bohatého výčtu Traplových odborných zájmů, a sice na dějiny československého exilu. Vedle regionálních dějin Moravy a dějin politického stranictví byly dějiny československého exilu po roce 1948 nejmladší součástí hlavního trojlístku Traplovy odborné profilace, neboť se jí mohl logicky obsáhleji věnovat až po změně politických poměrů po roce 1989. I zde však Miloš Trapl záhy dohnal pomyslný ztracený čas a dosáhl tu značné erudice, jakkoliv se k tématu dostal spíše náhodou (jak Konečný v textu osvětluje). Vedle Kabinetu regionálních dějin tak pod Traplovým vlivem při olomoucké Katedře historie vyrostlo respektované a činorodé Centrum pro československá exilová studia. Na Konečného text úzce navazuje pojednání Jany Burešové, která se zaměřila na širší kontext české historiografické produkce k dějinám československého poúnorového exilu coby rámce pro uchopení takto profilovaného díla Traplova.

Následný příspěvek Arnošta Skoupého se věnuje Traplově participaci na kolektivních projektech. Logicky i zde stojí v popředí kolosální korpus Historického místopisu, o němž přitom nebude v recenzované knize řeč naposledy, což potvrzuje výše zmíněná slova Davida Papajíka. Dále Skoupý postihuje Traplova angažmá při psaní dějin rozličných měst a obcí, práce na moderní ediční řadě Vlastivědy moravské, i on opětovně zmiňuje Traplova studia exilová. Arnošt Skoupý, souputník oslavence vlastně již od studentských let, k odbornému zacílení statě však dodává i cenný a osvěžující rozměr osobních vzpomínek, které vhodně dokreslují motto dané tematické části: Miloš Trapl – člověk a vědec. Více osobně než jen „suše“ odborně je laděno také ohlédnutí Josefa Bieberleho, dalšího z dlouholetých Traplových olomouckých kolegů. Bieberle zde vyzdvihuje vliv Traplova rodinného prostředí (tedy otce prof. Miloslava Trapla) i přímých učitelů během olomouckých studií (především prof. Josefa Polišenského a prof. Ladislava Hosáka) na odborné profilaci Miloše Trapla, a to nikoliv výhradně tematické, ale především teoretické a metodologické. Opakovaně se dostává do popředí projekt Historického místopisu a monografií dějin moravských obcí, jinak se však Bieberle neohlíží za Traplem neosobně jako za odborníkem, ale hlavně jako za člověkem a pedagogem. Závěr části, věnované osobnosti a dílu prof. Miloše Trapla pak patří Václavu Kolářovi a jeho dovětku k Traplovým pamětem, publikovaným v roce 2014 (viz Vlastivědný věstník moravský, roč. 68, 2016, č. 1, s. 103-104).

V třetí části knihy přichází ke slovu sám jubilant Miloš Trapl. Hlavní redaktor Pavel Marek sem totiž zařadil Traplovy texty v podobě jubilejních gratulací, nekrologů či výročních medailonků. Před čtenářem tak defilují osobnosti jako pisatelův otec Miloslav Trapl, jeho učitelé jako Ladislav Hosák a Zdeněk Kristen či kolegové Josef Bieberle, Josef Bartoš, Stanislav Sedláček, Jindřich Schulz, Miloš Kouřil či Arnošt Skoupý. Dané pasáže vhodně ilustrují, jaké vlivy utvářely Miloše Trapla jakožto historika (Miloslav Trapl, Ladislav Hosák) i jak vypadala síť jeho lidských i profesních kontaktů, mezi řádky lze z těchto příležitostných textů vyčíst také Traplovo přemýšlení o dějinách a historiografii coby vědním oboru.

Čtvrtá tematická část pak představuje klasický jubilejní „festschrift“, tedy soubor studií oslavencových přátel, kolegů a žáků. Tato část tak ze své podstaty patří k tematicky nejpestřejším, neboť témata, která by bezprostředně ladila se zájmy jubilanta, jsou zde poněkud v menšině. I to však paradoxně ukazuje dosah vlivu prof. Trapla jako historika a pedagoga. Velký prostor zaujala témata historiografická. Radmila Švaříčková Slabáková se zabývá teorií historiografie ve vazbě na dílo Michela de Certeau. Ve stejném duchu následují příspěvky Jiřího Válka, který pojednal o díle Josefa Šusty a jeho roli v českém dějepisectví, Radomíra Vlčka, jenž se zaměřil na reflexi známé práce Josefa Macůrka Dějepisectví evropského východu. Peter Olexák si předsevzal představit osobnost Ernesta Buonaiutiho a jeho podílu na moderní tváři církevních dějin, Michal Marťák se pokusil zhodnotit dílo archiváře a regionálního historika Ivana Chalupeckého. Oblasti historiografie se přidržel také Petr Balcárek, jenž se zamýšlí pozicí dějin pravoslavné církve v české historiografii. Téma z oblasti dějin archeologického bádání si za příspěvek zvolil Eduard Droberjar, který pojednal o osobnosti Jaroslava Tejrala a jeho výzkumů dějin Moravy v době tzv. stěhování národů. Historiografický charakter má také stať Jaromíra Kubíčka. Ten obrátil svou pozornost k tématu retrospektivní regionální bibliografie Moravy. Historiografický odkaz historika Karla Stloukala tematizoval na příkladu dějin města Zlína Lukáš F. Peluněk. Ondřej Kolář představuje názory slezského historika Aloise Adamuse na problematiku konfiskace habsburských statků na Těšínsku. Další studie jsou laděné tematičtěji: Jaroslav Vaculík se zaměřil na téma polských vězňů na Špilberku, v centru pozornosti Marka Šmída stanulo dílo Mons. prof. ThDr. Františka Cinka, věnované náboženské otázce v prvních letech československé republiky, Vladimír Wolf pojednává o počátcích městečka Černý Důl v Krkonoších ve světle toponomastiky, Miloslav Čermák představuje objekty, které musely b centru Olomouce uvolnit místo výstavbě obchodních center Koruna a Prior. Publikaci zakončuje obligátní seznam použitých pramenů a literatury, včetně cenného jmenného rejstříku.

Celkově lze publikaci k poctě 80. narozenin prof. Miloše Trapla zhodnotit jako důstojný počin. Jeho pozitivním rysem je promyšlená struktura, resp. skutečnost, že se nejedná pouze o klasický sborník povětšinou disparátních studií větší či menší odborné váhy, jimiž se autoři hlásí ke jménu jubilanta. Jakkoliv si i v závěrečné části nepochybně najde řada badatelů to své, za cenné považuji především první dvě části knihy, které tematizují dílo a působení samotného prof. Trapla. Četba těchto statí přitom výtečně doplňuje již zmíněné Traplovy paměti. Publikace tak představuje pomyslný první krok ke zhodnocení obsáhlého díla tohoto významného moravského historika.